Pod stejnou zkratkou S&P 500 se v aplikaci brokera schová hned několik fondů. Všechny slibují kopírovat pět set největších amerických firem, přesto se liší poplatkem, měnou obchodování i tím, co dělají s vyplacenými dividendami. Kdo hledá ETF na S&P 500, nevybírá mezi úplně odlišnými produkty, ale mezi variantami jedné a téže myšlenky.

Co přesně index S&P 500 sleduje

Index spravuje a počítá americká firma S&P Dow Jones Indices. Dnešní podobu s pěti sty firmami dostal 4. března 1957, i když jeho historická data se zpětně dopočítávají až k roku 1926. Aktuálně v něm figuruje 503 emisí akcií, protože některé firmy mají v indexu zastoupené dvě různé třídy akcií zároveň.

Váhu jednotlivé firmy určuje její tržní hodnota po odečtení akcií, které nejsou volně obchodovatelné. Čím větší firma, tím větší kus indexu zabírá. O tom, které firmy do něj patří, přitom nerozhoduje žádný automatický vzorec podle abecedy nebo oboru podnikání. Rozhoduje výbor S&P Dow Jones Indices, který posuzuje velikost firmy, její ziskovost a to, kolik akcií je skutečně v oběhu. Složení indexu se pravidelně přehodnocuje, obvykle čtvrtletně, a firma, která z kritérií vypadne, index opustí a nahradí ji jiná. Index dnes představuje zhruba 83 procent celkové hodnoty amerického akciového trhu, ne jen vybranou hrstku firem.

Fyzická, nebo swapová replikace

Co je ETF jako typ fondu a jak vlastně funguje, vysvětluje samostatný článek o burzovně obchodovaných fondech. Pro výběr konkrétního fondu na S&P 500 stačí vědět, že cesty ke kopírování indexu jsou v zásadě dvě a nejsou rovnocenné.

Fyzická replikace znamená, že fond skutečně nakupuje akcie firem z indexu ve stejném poměru, v jakém v něm figurují. Takhle postupuje iShares Core S&P 500 UCITS ETF, jeden z největších fondů na tento index v Evropě, i Vanguard S&P 500 UCITS ETF. Oba mají roční nákladovost (TER) 0,07 procenta.

Druhou cestou je syntetická replikace přes swapovou smlouvu s investiční bankou. Používá ji Amundi S&P 500 Swap UCITS ETF s nákladovostí 0,15 procenta i Invesco S&P 500 UCITS ETF, který stejným principem vyjde na 0,05 procenta ročně. Nejlevnější z celé pětice bývá SPDR S&P 500 UCITS ETF od State Street s nákladovostí 0,03 procenta, a to i v distribuční variantě, která vyplácí dividendy přímo na účet.

Rozdíl mezi 0,03 a 0,15 procenta vypadá jako zaokrouhlovací chyba. Při vkladu 500 000 korun ale znamená 150 korun ročně u nejlevnějšího fondu a 750 korun u nejdražšího. Na dvacetiletém horizontu, kdy se počítá i s růstem hodnoty portfolia, se rozdíl v korunách znásobí.

Syntetická konstrukce nese ještě riziko protistrany, tedy možnost, že by banka na druhé straně swapu měla potíže. Pravidla UCITS tohle riziko omezují požadavkem na zajištění, úplně ho ale neruší. Aktuální nákladovost každého fondu najde investor v povinném sdělení klíčových informací, zkráceně KID, na webu jeho správce, protože čísla se čas od času mění.

Akumulační, nebo distribuční třída

Tentýž index nabízí většina správců hned ve dvou verzích. Akumulační třída, v názvu se zkratkou Acc, dividendy z firem v indexu rovnou reinvestuje zpátky do fondu. Distribuční třída se zkratkou Dist je posílá investorovi na účet, obvykle čtvrtletně.

Ze zmíněné pětice nabízí obě varianty většina správců, například Vanguard i SPDR mají akumulační i distribuční třídu. Na konkrétní zkratku v názvu se proto vyplatí dívat při každém nákupu. Volba záleží na tom, jestli investor majetek dlouhodobě buduje, nebo z něj už chce mít pravidelný příjem. Kdo šetří na vzdálený cíl, sahá častěji po akumulační variantě, protože ušetří poplatek za opakovaný nákup a neřeší, co s pravidelně chodící platbou dělat. Kdo naopak z portfolia chce už teď čerpat, ocení, že mu peníze samy chodí na účet bez nutnosti cokoli prodávat.

Dolar, euro, nebo zajištěná třída

Fondy na S&P 500 se na evropských burzách obchodují v dolarech nebo v eurech, výjimečně přímo v korunách. Na kurzové riziko to ale nemá vliv. O něm rozhoduje měna akcií uvnitř fondu, ne měna, ve které investor zadává pokyn. Fond koupený v eurech ve Frankfurtu nese riziko dolaru stejně jako tentýž fond koupený přímo v dolarech na newyorské burze. Podrobně tenhle mechanismus i způsoby zajištění rozebírá článek o fungování ETF zmíněný výš.

Někteří správci nabízejí i třídu zajištěnou do eura, v názvu bývá dovětek EUR Hedged. Zajištění stojí peníze navíc a vyplatí se hlavně u kratších investičních horizontů. U akciové investice na dvacet a víc let se vliv kurzu podle dosavadních zkušeností částečně vyrovná, takže řada dlouhodobých investorů zajištěnou třídu raději vynechá a nechá kurz dolaru dělat, co umí.

Jak se k S&P 500 dostat z Česka

Přímý nákup pěti set amerických akcií najednou by dával málokomu smysl kvůli poplatku za každý jednotlivý obchod. ETF řeší přesně tohle. Jedním pokynem koupí investor podíl na celém indexu za cenu jednoho nákupu.

Cesta vede přes účet u obchodníka s cennými papíry. Jak takového obchodníka vybrat, popisuje samostatný text o výběru brokera. Rozhoduje u něj hlavně výše poplatku za pokyn, nabídka konkrétních fondů a to, jestli platforma umí koupit i zlomek podílu.

Většina lidí si S&P 500 ETF nekupuje jednorázově za celou částku, ale posílá do něj stejnou sumu každý měsíc. Principu pravidelného investování, označovanému jako průměrování nákladů neboli DCA, se podrobně věnuje jiný článek na tomto webu. Pro výběr samotného fondu na S&P 500 to nic nemění, pravidelnost jen rozkládá nákup v čase.

Fond na S&P 500 lze držet i v rámci dlouhodobého investičního produktu, zkráceně DIP, tedy ve zvýhodněném daňovém rámci se závazkem nechat peníze investované řadu let. Podmínky se ale liší produkt od produktu a stojí za samostatné srovnání u konkrétního poskytovatele.

Jak se výnos z S&P 500 ETF v Česku zdaní

Zisk z prodeje podílů ETF podléhá stejným pravidlům jako prodej jiných cenných papírů. Kdo fond drží déle než tři roky, příjem z prodeje mu obvykle od daně z příjmů osvobodí takzvaný časový test. Konkrétní podmínky se v čase mění, takže se vyplatí ověřit aktuální stav u daňového poradce nebo přímo u Finanční správy.

Rozdíl mezi akumulační a distribuční třídou se do doby prodeje projeví hlavně v administrativě. Distribuční fond posílá dividendu na účet, a protože jde o zahraniční fond, patří tahle platba mezi příjmy, které se uvádějí v daňovém přiznání. Akumulační třída dividendu jen tiše reinvestuje uvnitř fondu, takže investorovi během držení nic nechodí a nic neřeší, dokud se nerozhodne prodat.

Roli hraje i to, kde má fond sídlo. iShares, Vanguard, Invesco i SPDR mají sídlo v Irsku, poznat se to dá podle písmen IE na začátku ISIN kódu fondu. Amundi má swapovou variantu registrovanou v Lucembursku, s kódem začínajícím LU. Irsko má s USA daňovou smlouvu, díky které fondům s tímto sídlem klesá srážková daň z dividend amerických firem uvnitř portfolia. Proto většina velkých fondů na americké indexy sídlí právě tam.

Kolik index S&P 500 historicky vydělával

Dlouhodobá data sahají až k roku 1926, do doby, kdy index v dřívější a užší podobě teprve vznikal. Za celé tohle období vynášel v průměru kolem 10 procent ročně před inflací, počítáno s reinvestovanými dividendami. Po odečtení inflace zbývá dlouhodobě zhruba 6 až 7 procent.

Průměr ale skrývá velké výkyvy. Index rostl zhruba v sedmi z deseti let. Ve zbylých letech umí klesat výrazně, v historii index zažil i propady přesahující 30 procent za jediný rok. Minulá výkonnost přitom negarantuje nic do budoucna, je to popis toho, co se stalo, ne slib toho, co přijde.

Kdo vloží peníze těsně před propadem, může na návrat k původní hodnotě čekat i několik let.

Na co si dát pozor

S&P 500 pokrývá jen americký trh. Kdo do něj vloží celé své úspory, nemá nic z Evropy, Asie ani rozvíjejících se trhů, a portfolio tak stojí na jedné ekonomice a jedné měně.

Reklama na jednotlivý fond nepatří do rozhodování o investici, i kdyby slibovala sebelákavější čísla z minulosti. Fond, který byl loni nejlevnější nebo nejvýkonnější, nemá na letošek nic zaručeného. Nabídka s příslibem zaručeného výnosu na S&P 500 nebo jiný index prodává něco jiného než skutečné ETF, protože takový produkt v regulované podobě neexistuje.

Levný poplatek ještě nezaručuje, že fond přesně kopíruje výnos indexu. Skutečnou odchylku, takzvanou tracking difference, uvádí měsíční přehled správce a stojí za srovnání spolu s TER.

Peníze, které bude investor potřebovat během pár let, do akciového indexu nepatří bez ohledu na to, jak zavedený fond si vybere. Hodnota S&P 500 může klesnout o desítky procent a zůstat dole i několik let, index ETF kopíruje i tímhle směrem.

Tenhle text je vzdělávací a nejde o investiční doporučení. Volba konkrétního fondu, výše investice i to, jestli se S&P 500 hodí do portfolia vůbec, závisí na osobní situaci a rizikové toleranci každého investora a stojí za konzultaci s licencovaným poradcem.

Co si před nákupem ověřit

Na burze kopíruje S&P 500 řada různých fondů, jádro investice je ale pořád stejné: pět set největších amerických firem. Fondy se liší způsobem replikace, nákladovostí od 0,03 do 0,15 procenta u zmíněné pětice, tím, co dělají s dividendami, a sídlem, které ovlivňuje zdanění dividend uvnitř portfolia.

Než investor pošle první peníze, vyplatí se zkontrolovat u konkrétního fondu aktuální TER, akumulační nebo distribuční třídu, měnu a sídlo podle ISIN. Jestli akcie vůbec patří do portfolia a v jaké výši, zůstává otázkou osobní situace, ne konkrétního fondu.