České domácnosti drží podle statistik ČNB v bankách přes tři biliony korun a části těchto peněz potichu ubírá hodnotu inflace. Kdo se rozhodne úspory rozhýbat a poslat jejich díl na akciové trhy, narazí dnes skoro okamžitě na tři písmena: ETF. Burzovně obchodované fondy se za posledních deset let staly nejběžnější vstupní branou drobných investorů k akciím a Česko není výjimkou.

Koš akcií, který se kupuje jako jedna akcie

Zkratka ETF znamená exchange traded fund, česky burzovně obchodovaný fond. V praxi jde o koš cenných papírů, nejčastěji akcií nebo dluhopisů, se kterým se na burze obchoduje stejně jako s akcií jednotlivé firmy. Jedním nákupem tak investor získává podíl na stovkách až tisících společností.

Princip názorně ukazuje nejstarší z velkých fondů. V roce 1993 uvedla americká společnost State Street na newyorskou burzu fond SPDR S&P 500, mezi obchodníky známý pod zkratkou SPY. Kopíruje index S&P 500, platí za první moderní ETF a dodnes patří k největším fondům světa. Celý sektor mezitím narostl do obřích rozměrů, fondy tohoto typu dnes globálně spravují majetek za více než deset bilionů dolarů.

Akciemi nabídka nekončí. Existují ETF na státní i firemní dluhopisy, na nástroje peněžního trhu nebo na akcie nemovitostních firem. Začátečníci ale nejčastěji sahají po fondech kopírujících velké akciové indexy a u těch zůstane i tento text.

Evropský investor vybírá hlavně z fondů velkých správců, jako jsou iShares patřící skupině BlackRock, Vanguard, Amundi nebo Xtrackers od DWS. Fondy nabízené v Evropské unii podléhají pravidlům UCITS. Ta vyžadují mimo jiné rozložení majetku mezi dostatečný počet titulů a jeho oddělení od majetku správcovské firmy. Případný krach správce by tedy neznamenal ztrátu akcií ve fondu.

Samotný nákup vypadá prozaicky. Investor si otevře účet u obchodníka s cennými papíry, do vyhledávání zadá jméno fondu nebo jeho mezinárodní identifikátor ISIN a odešle pokyn, podobně jako když v bankovnictví zadává platbu. Jeden podíl velkých fondů stojí obvykle desítky až stovky eur či dolarů. Řada platforem umí prodat i zlomek podílu, takže na start stačí pár stovek korun.

Cena ETF se během obchodního dne průběžně hýbe a drží se těsně u hodnoty majetku ve fondu. Hlídá to mechanismus tvorby a rušení podílů: specializovaní obchodníci mohou nové kusy ETF vytvářet výměnou za koš akcií z indexu a stejnou cestou je zase rušit. Jakmile se cena od hodnoty majetku odchýlí, vydělají na jejím návratu a odchylka rychle zmizí.

Čím se ETF liší od klasického podílového fondu

Klasický podílový fond se kupuje přes investiční společnost, banku nebo poradce. Pokyn se vypořádá jednou denně za cenu odvozenou od hodnoty majetku fondu, kterou investor v okamžiku zadání nezná. ETF se obchoduje na burze kdykoli během obchodních hodin a kupující přesně vidí, za kolik nakupuje.

Větší rozdíl je ve způsobu správy a v ceně. Většina ETF je pasivních: nesnaží se trh porazit, jen věrně kopíruje zvolený index. Akciové podílové fondy prodávané v Česku správci většinou řídí aktivně a účtují si za správu obvykle 1,5 až 2 procenta z majetku ročně, k tomu často vstupní poplatek v jednotkách procent. Velké indexové ETF pracují s roční nákladovostí v setinách až desetinách procenta a vstupní poplatek nemají, platí se jen provize obchodníkovi za nákup.

Liší se i průhledností. ETF zpravidla zveřejňuje kompletní složení portfolia každý den. U podílových fondů bývá k dispozici jen měsíční přehled největších pozic.

Podílový fond přesto není automaticky špatná volba. Zvládne investování od pár stokorun trvalým příkazem z běžného účtu, funguje v korunách a nevyžaduje nic dalšího. U ETF dlouho platilo, že se kupují jen po celých kusech. Novější obchodní platformy už ale nabízejí pravidelný nákup zlomků podílů, takže tenhle rozdíl pomalu mizí.

Zůstává tedy hlavně rozdíl v nákladech a v tom, kolik samostatnosti na sebe investor vezme.

Indexové investování: celý trh jedním nákupem

Index je seznam akcií sestavený podle předem daných pravidel. S&P 500 sleduje zhruba pět set velkých amerických firem, patří do něj Apple, Microsoft nebo Coca-Cola. MSCI World pokrývá přes tisíc společností z více než dvaceti vyspělých zemí. FTSE All-World jde ještě dál a přibírá také rozvíjející se trhy, dohromady několik tisíc firem. Váhu v indexu určuje hodnota firmy na burze: čím větší společnost, tím větší kus indexu zabírá.

Seznam neplatí navěky. Indexy se pravidelně revidují, upadající firmy z nich vypadávají a nahrazují je rostoucí nováčci. Fond tyhle změny provede sám, investor nemusí hnout prstem.

Indexový ETF jednoduše nakoupí to, co je v seznamu, a ve stejném poměru. Žádný manažer nevybírá vítěze, žádný analytik nehádá, kam se trh pohne. Zní to skoro líně. Jenže dlouhodobá srovnání SPIVA, která pravidelně zpracovává společnost S&P Dow Jones Indices, ukazují stále totéž: většina aktivně řízených akciových fondů za svým srovnávacím indexem po odečtení poplatků zaostává a s delším horizontem podíl poražených roste.

Začátečník si z toho může odnést prostou úvahu. Když trh většinou neporazí ani profesionálové s celými týmy analytiků, dává smysl místo hledání jehly v kupce sena koupit rovnou celou kupku. Otázka, který index zvolit a který konkrétní fond je „nejlepší“, si zaslouží samostatné srovnání. Princip fungování je ale u všech stejný.

Jaké výnosy dává smysl čekat

Nejčastější otázka začátečníků zní, kolik ETF vydělá. Poctivá odpověď: dopředu to neví nikdo. Historie ale nabízí aspoň vodítko. Široké akciové indexy vynášely za uplynulá desetiletí v průměru zhruba 7 až 10 procent ročně před započtením inflace, podle zvoleného trhu a měřeného období. Po odečtení inflace z toho dlouhodobě zbývá obvykle 5 až 7 procent. Minulé výsledky nic nezaručují, jako hrubá představa však poslouží.

Průměr skrývá divoké roky. Trh umí za dvanáct měsíců přidat přes 20 procent a jindy podobný kus ztratit. Kdo vloží větší částku jednorázově těsně před propadem, může na návrat k původní hodnotě čekat i několik let.

Část nervozity odfiltruje pravidelnost. Nákup za stejnou částku každý měsíc, označovaný jako průměrování nákladů, znamená, že investor při poklesech automaticky kupuje víc podílů a při růstu méně. Z propadu se tak stává spíš sleva než pohroma. Jak s výsledkem takového pravidelného investování zamávají poplatky, ukazuje modelový výpočet v další kapitole.

TER: drobný poplatek, který rozhoduje o statisících

Zkratka TER (total expense ratio) označuje celkovou roční nákladovost fondu. Říká, kolik procent z majetku si fond každý rok vezme na správu, licenci indexu a provoz. Poplatek se nestrhává z účtu investora. Ukrajuje se denně po malých částech přímo z majetku fondu, takže se tiše promítá do ceny podílu a na výpisu ho nikdo neuvidí.

U vkladu 100 000 korun znamená TER 0,2 procenta náklad 200 korun ročně. Fond s poplatkem 2 procenta si ze stejné částky vezme 2 000 korun. Rozdíl vypadá snesitelně, jenže na dlouhém horizontu se násobí.

Modelový příklad: investor posílá 3 000 korun měsíčně po dobu dvaceti let a trh vydělává 6 procent ročně. Ve fondu s náklady 0,2 procenta, tedy s čistým výnosem 5,8 procenta ročně, se vklady v celkové výši 720 000 korun rozrostou zhruba na 1 354 000 korun. Ve fondu s náklady 2 procenta a čistým výnosem 4 procenta ročně vyjde konečná částka zhruba na 1 100 000 korun. Stejné vklady, stejný trh, rozdíl přes 250 000 korun. Výpočet je zjednodušený, nepočítá s daněmi ani poplatky za nákup a skutečný výnos trhu nikdo dopředu nezná.

TER přitom neříká úplně všechno. Skutečný rozdíl mezi výnosem fondu a výnosem indexu za delší období popisuje takzvaná tracking difference. U velkých zavedených fondů bývá malý, u exotických trhů umí být citelnější. Přesnou nákladovost každý fond uvádí v povinném sdělení klíčových informací, zkráceně KID.

Akumulační, nebo distribuční: kam putují dividendy

Firmy v indexu průběžně vyplácejí dividendy a fond je musí někam poslat. Distribuční třída, v názvu obvykle označená Dist nebo D, je v pravidelných intervalech posílá investorovi na účet. Akumulační třída se zkratkou Acc je bez ptaní nakoupí zpět do fondu. Tentýž index často nabízí stejný správce v obou podobách. Fondy pak sledují totožný seznam akcií a liší se jen dovětkem v názvu, identifikátorem ISIN a tím, co dělají s dividendami.

Kdo si buduje majetek na desítky let dopředu, sáhne obvykle po akumulační variantě. Dividendy se reinvestují samy, bez provize za další nákup a bez pokušení peníze cestou utratit. Distribuční třída se hodí spíš tomu, kdo chce z investice pravidelný příjem, třeba v důchodu.

A pak jsou tu daně. Vyplacená dividenda je v Česku zdanitelný příjem. U akumulační třídy investor žádnou dividendu nedostane, takže průběžně nedaní nic. Při prodeji podílů pomáhá známý tříletý časový test: příjmy z prodeje cenných papírů držených déle než tři roky jsou od daně z příjmů osvobozené, od roku 2025 s horní hranicí osvobození nastavenou v řádu desítek milionů korun. Osvobozené zůstávají i menší prodeje, pokud hrubý příjem z nich nepřesáhne 100 000 korun za rok. Daňová pravidla se čas od času mění, konkrétní situaci se vyplatí ověřit u finanční správy nebo daňového poradce.

Fyzická, nebo syntetická replikace

Kopírovat index jde několika způsoby a rozdíl není jen technický. Fond s plnou fyzickou replikací skutečně drží všechny akcie z indexu ve správném poměru. U indexů s tisíci titulů správci často sáhnou po takzvaném samplingu: nakoupí reprezentativní vzorek, který se chová téměř stejně, a ušetří na transakčních nákladech.

Syntetický ETF akcie z indexu držet nemusí vůbec. Výnos indexu si zajišťuje swapem, tedy smlouvou o výměně výnosů s investiční bankou. Tahle konstrukce dává smysl u hůře dostupných trhů a u některých amerických indexů umí být výhodnější kvůli dani z dividend. Nese ale riziko protistrany: kdyby banka na druhé straně smlouvy zkrachovala, může fond utrpět ztrátu. Evropská pravidla tohle riziko omezují požadavky na zajištění, úplně ho ale neruší.

S majetkem fondu souvisí ještě jedna praxe, půjčování cenných papírů. Správce část akcií za úplatu půjčuje jiným institucím a výnosem snižuje náklady fondu, opět proti povinnému zajištění. Jak fond index kopíruje a zda papíry půjčuje, prozradí KID a web správce. Syntetické fondy mívají v názvu slovo Swap.

Měnové riziko: koruna hraje vlastní hru

Kdo v Česku kupuje ETF na americké akcie, kupuje s nimi i kurz dolaru. Modelově: akcie v indexu vydělají 10 procent, jenže kurz dolaru vůči koruně mezitím klesne o 5 procent. Výnos v korunách pak vyjde jen na zhruba 4,5 procenta. Když dolar posílí, funguje to obráceně a kurz výnos přidá.

Rozhoduje přitom měna aktiv ve fondu, ne měna, ve které se ETF obchoduje na burze. Fond na americký index nakoupený v eurech na frankfurtské burze nese dolarové riziko úplně stejně jako tentýž fond koupený v dolarech. Měna obchodování je jen přepočet na displeji.

Že nejde o teorii, ukazuje sám dolar. Jeho kurz se vůči koruně za poslední čtvrtstoletí pohyboval zhruba mezi 15 a 40 korunami.

Obrana existuje v podobě měnově zajištěných tříd, v názvu mívají slovo hedged. Zajištění ovšem něco stojí a jeho cena se odvíjí hlavně od rozdílu úrokových sazeb mezi měnami. U akciové investice na deset a více let se kurzové výkyvy zpravidla částečně vyrovnají, u dluhopisů a kratších horizontů dává zajištění větší smysl. Třídy zajištěné přímo do koruny jsou na trhu spíš vzácností, běžnější je zajištění do eur. Univerzální rada tu neexistuje. S délkou horizontu ale váha měnové otázky klesá.

Kudy dál: broker, index a první nákup

Samotný výběr fondu je až druhý krok. Nejdřív investor potřebuje účet u obchodníka s cennými papíry. Nabízejí ho české banky i zahraniční online platformy a liší se poplatky za obchod, šíří nabídky burz a tím, zda umožňují nákup zlomků podílů a automatické pravidelné investování. Nízkonákladové aplikace zvládnou nákup bez provize nebo za pár korun, kamenné banky si za tentýž pokyn řeknou i stovky korun. U menších pravidelných vkladů se tenhle rozdíl na výnosu pozná.

Od ledna 2024 jde ETF držet také v rámci dlouhodobého investičního produktu, zkráceně DIP. Stát ho podporuje odpočtem od základu daně, výměnou za závazek nechat peníze investované nejméně deset let a nevybírat je před šedesátými narozeninami. Přesné podmínky a limity odpočtu se vyplatí ověřit u konkrétního poskytovatele.

Teprve potom přichází otázka, do čeho přesně investovat. Volba mezi americkým indexem S&P 500 a celosvětovými indexy nebo srovnávání konkrétních fondů podle nákladovosti, velikosti a způsobu replikace si zaslouží vlastní podrobné texty. Pro start stačí vědět, že velké fondy na široké indexy se mezi sebou liší jen v detailech a víc než dokonalý první výběr rozhoduje čas strávený na trhu.

Na co si dát pozor

Pod zkratkou ETF se neprodávají jen poklidné indexové fondy. Existují také pákové a inverzní varianty, které denní pohyb indexu násobí nebo obracejí. Kvůli způsobu přepočtu se na držení delší než pár dní nehodí. Podobně znějící zkratky ETN a ETC označují dluhové cenné papíry, nikoli fondy, a nesou riziko krachu vydavatele.

Opatrnost zaslouží i úzké tematické fondy na módní obory. Atraktivní příběh nezaručuje výnos a malé fondy bez zájmu investorů správci občas zavírají.

Zrádné je také vybírání podle tabulek loňské výkonnosti. Fond, který vyhrál minulý rok, nemá o nic větší šanci vyhrát i letos. U módních témat to platí dvojnásob, řada z nich zazářila právě jen jednu sezonu.

Akcie umí spadnout, a hodně. Během finanční krize v letech 2008 a 2009 ztratily světové akciové indexy zhruba polovinu hodnoty, na jaře 2020 přes třetinu za několik týdnů. Indexový ETF kopíruje trh i směrem dolů. Peníze, které budou potřeba do několika let, do akcií nepatří.

Praktická drobnost z burzy: nákupní a prodejní cena se liší o rozpětí zvané spread. U velkých fondů jde o zlomky procenta, u malých může být citelnější. Obchodovat se vyplatí v hodinách, kdy jsou otevřené i trhy, na nichž se obchodují akcie z indexu.

Investice do fondů nechrání pojištění vkladů, to se týká jen peněz v bankách. Majetek v ETF je sice oddělený od majetku správce i obchodníka, tržní ztrátu ale nikdo nenahradí. A nabídka „ETF se zaručeným výnosem“ je protimluv. Kdo s ní přijde, nenabízí fond, ale nejspíš podvod.

Tento článek je vzdělávací text, ne investiční doporučení. Konkrétní rozhodnutí o penězích se vyplatí probrat s licencovaným poradcem a aktuální podmínky produktů ověřit u banky, obchodníka nebo ČNB.

Shrnutí

ETF je koš stovek až tisíců akcií, který se kupuje jedním pokynem jako jediná akcie. Proti klasickým podílovým fondům vyniká nákladovostí v setinách až desetinách procenta ročně a průhledným složením, výměnou vyžaduje účet u obchodníka s cennými papíry. Dlouhodobému střadateli obvykle nejlépe poslouží akumulační třída fondu na široký akciový index, s vědomím, že hodnota bude kolísat a kurz koruny do výnosu promluví.

První krok přitom skoro nic nestojí: otevřít účet u obchodníka, poslat první stovky korun a nechat pracovat čas. Výběr konkrétního indexu a fondu je kapitola sama pro sebe a počká, až bude účet stát.