Přes šedesát procent z patnácti tisíc zaměstnanců americké energetické firmy Enron mělo penzijní spoření z velké části uložené v akciích vlastního zaměstnavatele. Firma přitom patřila k největším a nejobdivovanějším společnostem v zemi, než na konci roku 2001 zkrachovala kvůli rozsáhlým účetním podvodům. Akcie, které se začátkem roku 2001 prodávaly za 83 dolarů, skončily prakticky na nule. Lidé tak během pár týdnů přišli o práci i o roky spořené důchodové úspory najednou, protože obojí stálo na jediné firmě.

Diverzifikace není totéž co strategie ani horizont

Diverzifikace portfolia zní jako synonymum pro investiční strategii, ve skutečnosti je to jen jedna její součást. Investiční strategie určuje, jestli investor kopíruje index, nebo vybírá jednotlivé firmy sám, kolik platí za správu a kdy do portfolia sahá. Diverzifikace řeší jinou otázku: jak rozložit peníze uvnitř zvolené strategie tak, aby o výsledku nerozhodl osud jediné firmy, odvětví nebo země.

Se stejnou lehkostí se plete diverzifikace s horizontem, tedy s dobou, po kterou mohou peníze v investici zůstat. Jak začít investovat horizontu věnuje samostatnou kapitolu, protože právě on určuje, kolik rizika si člověk vůbec může dovolit. Diverzifikace pak řeší, jak zvolené riziko rozložit, ne jak velké má být.

Jedno bez druhého nefunguje pořádně.

Akcie, dluhopisy a zlato se nehýbou stejně

Portfolio staví na několika základních třídách aktiv a každá z nich se v jiné situaci chová jinak, což je celý smysl jejich kombinování. Akcie představují podíl na firmách, dlouhodobě rostou nejrychleji ze všech běžně dostupných nástrojů, ale zároveň nejvíc kolísají. Dluhopisy jsou naproti tomu půjčka státu nebo firmě s předem daným úrokem a bývají klidnější. Nemovitosti a nemovitostní fondy přidávají do mixu příjem z nájmu. Komodity jako zlato se řídí vlastní nabídkou a poptávkou. Hotovost nekolísá vůbec, zato ji pomalu ujídá inflace, a nad limit pojištění vkladů, tedy 100 000 eur na jednu banku, dává smysl rozdělit i tu mezi víc institucí.

Mít všechny tyhle třídy najednou nestačí. Rozhoduje kombinace, která se nehýbe stejným směrem ve stejnou chvíli, tomu se říká korelace, tedy míra, do jaké spolu dvě aktiva táhnou. Když mají nízkou nebo dokonce zápornou korelaci, pokles jednoho tlumí propad druhého.

V praxi to má limity. Ve finanční krizi 2008 a 2009 klesaly světové akciové trhy zhruba o polovinu a s nimi padala i řada aktiv, která se dřív chovala nezávisle, protože investoři v panice prodávali téměř všechno najednou. Nejlíp si tehdy vedly hlavně státní dluhopisy nejbezpečnějších zemí. Diverzifikace riziko zmírňuje, úplně ho ale nevypíná, protože v akutní panice se i dřív nezávislá aktiva začnou pohybovat společně.

Kryptoměny do téhle skládačky jako spolehlivý stabilizátor nepatří. Kolísají prudčeji než akcie a v krizových měsících často padají společně s nimi, místo aby je vyvažovaly. Menší doplněk portfolia z nich udělat lze, základ diverzifikace ale nikdy.

Jedna burza není celý svět

Geografie je druhý rozměr diverzifikace a čeští investoři ho podceňují nejčastěji. Sklonu investovat hlavně tam, kde člověk žije a čemu nejlíp rozumí, se říká domácí zkreslení. Praha, Frankfurt i Varšava dohromady tvoří jen zlomek světové ekonomiky.

Rozdíl mezi jednotlivými zeměmi umí být drastický a dlouhý. Japonský akciový index Nikkei 225 zavřel na svém historickém vrcholu 29. prosince 1989 na hodnotě necelých 38 916 bodů. Zpátky na tuhle úroveň se dostal až 22. února 2024, tedy po více než třiceti čtyřech letech. Kdo měl všechny peníze jen v japonských akciích, čekal na návrat do plusu déle, než trvá celá pracovní kariéra.

Globální rozložení tenhle druh rizika omezuje. Široký světový akciový index nebo kombinace regionálních fondů zajistí, že propad jedné ekonomiky, ať už kvůli politice, demografii nebo prasklé bublině na trhu nemovitostí, nestrhne celé portfolio. Cenou je měnové riziko, protože hodnota zahraničních aktiv v korunách kolísá i podle toho, jak se koruna pohybuje vůči dolaru nebo euru. Pro dlouhý horizont bývá tahle nevýhoda menší než riziko sázky na jedinou zemi.

Víc pozic neznamená automaticky víc diverzifikace

Přesné číslo, kolik pozic už znamená diverzifikaci, neexistuje. Důležitější než počet je, jak moc se jednotlivé pozice od sebe liší. Patnáct akcií z českých bank a energetických firem nese podobné riziko jako tři, protože se celé odvětví hýbe podobným směrem v podobnou chvíli. Naproti tomu dva široké fondy, jeden akciový globální a druhý dluhopisový, pokryjí tisíce firem z desítek zemí, a k rozumné diverzifikaci to stačí.

Existuje i opačná chyba. Investor nakoupí tucet překrývajících se fondů v domnění, že víc znamená bezpečněji, a když deset různých fondů drží ve skutečnosti stejných pár set největších světových firem, jen se za vyšší poplatky opakuje pořád to samé portfolio. O skutečné diverzifikaci rozhoduje to, co jednotlivé části portfolia dělají v horším roce, ne počet položek ve výpisu z účtu.

Rebalancování drží poměr, na kterém diverzifikace stojí

Investor diverzifikaci nastaví v jednom okamžiku, portfolio ale žije dál. Když akcie za pár let vyrostou o desítky procent a dluhopisy zůstanou na místě, poměr, který investor na startu zvolil, se sám od sebe posune. Portfolio, které mělo z poloviny akcie a z poloviny dluhopisy, může být po pěti letech růstu ze dvou třetin v akciích, aniž by si toho majitel všiml.

Rebalancování vrací poměr zpátky tam, kde měl podle plánu být. Investor prodá kousek toho, co vyrostlo, a přidá tam, kde je zrovna levněji. Bez tohohle kroku se z diverzifikovaného portfolia během pár dobrých let stane portfolio soustředěné v jediné třídě aktiv, přesně v tom, čemu měla diverzifikace na začátku zabránit. Jak často a podle jakých pravidel rebalancovat, řeší podrobněji investiční strategie portfolia jako celek.

Modelová portfolia podle rizika

Jak diverzifikace v praxi vypadá, nejlíp ukážou tři modelové příklady podle ochoty riskovat. Jde o zjednodušené ukázky principu, ne o doporučení ke koupi konkrétních produktů, skutečná skladba se odvíjí od horizontu, příjmu a povahy konkrétního člověka.

Konzervativní portfolio

Menšinu tvoří akcie, často kolem čtvrtiny, zbytek drží dluhopisy, spořicí účet nebo termínovaný vklad. Hodnota kolísá málo a propad v řádu jednotek procent je i ve špatném roce vzácný. Cenou je nízký očekávaný výnos, který se dlouhodobě může blížit inflaci. Hodí se pro peníze, které budou brzy potřeba, nebo pro člověka, kterého by větší výkyv připravil o spánek.

Vyvážené portfolio

Akcie a dluhopisy si dělí peníze zhruba na polovinu, k tomu může přibýt menší podíl nemovitostního fondu nebo zlata jako doplněk. Propady bývají citelnější než u konzervativní varianty, zotavení ale chodí rychleji. Skladba dává smysl pro střední horizont, zhruba deset až patnáct let, kdy je čas ustát jeden dva horší roky, ale cíl ještě není tak vzdálený, aby šlo vsadit jen na akcie.

Růstové portfolio

Akcie tvoří většinu, často kolem osmdesáti až sta procent, doplněk drží jen menší rezervu v hotovosti. Roční výkyvy v řádu desítek procent nejsou výjimkou, ani propad o třetinu. Portfolio dává smysl při horizontu nad patnáct dvacet let a u investora, který propad ustojí bez prodeje. Prodej uprostřed poklesu totiž ztrátu teprve vyrábí, do té doby je to jen výkyv nálady na trhu.

Na co si dát pozor

Diverzifikace snižuje riziko, negarantuje ale zisk ani ochranu před poklesem. Když padá celý trh, klesne s ním z větší části i dobře rozložené portfolio, jen o něco méně prudce a nerovnoměrněji než portfolio soustředěné do jedné firmy.

Druhá past je falešný pocit bezpečí u produktů, kterým investor nerozumí. Strukturovaný produkt s desítkami podkladových aktiv může na papíře vypadat jako dokonalá diverzifikace, ve skutečnosti ale skrývá poplatky a podmínky, které se čtou hůř než u jednoduchého fondu. Co člověk nedokáže vysvětlit vlastními slovy, by neměl mít v portfoliu jen kvůli slibované rozmanitosti.

Pozor i na diverzifikaci naoko, tedy na situaci, kdy různé účty u různých institucí drží fakticky totéž. Penzijní spoření, podílový fond od banky a vlastní nákup ETF mohou v součtu sázet na stejných pár set firem, i když to na první pohled vypadá jako tři různé investice.

Co z toho plyne pro výpis z účtu

Diverzifikace nerozhoduje o tom, jestli portfolio vydělá. Rozhoduje o tom, jestli přežije špatný rok v jedné firmě, oboru nebo zemi, aniž by strhl zbytek úspor s sebou. Tři třídy aktiv, dva regiony a jedno rozumné pravidlo pro rebalancování zvládnou víc než dvacet položek nakoupených bez ladu a skladu.

Kdo si teď projde vlastní výpis z účtu, často zjistí, že má sice pět různých fondů, ale všechny sázejí na stejnou hrstku amerických technologických firem. Prvním krokem k diverzifikaci pak není nákup dalšího produktu. Je to pohled do toho, co už na účtu leží.