Mezi rozhodnutím investovat do ETF a prvním skutečným nákupem stojí čtyři kroky. Žádný z nich není složitý sám o sobě, jenže v součtu odradí víc lidí, než by čekali, hlavně kvůli nepřehledné nabídce fondů se skoro identickými názvy.

Nejdřív fond, teprve pak broker

Dřív než člověk otevře účet, se vyplatí vědět, co přesně chce koupit. ETF fondy se neidentifikují jen názvem, protože se stejným nebo podobným jménem existuje často víc variant lišících se měnou, způsobem výplaty dividend nebo burzou kotace. Jednoznačným identifikátorem je ISIN, dvanáctimístný kód, který má každý fond jedinečný a podle kterého se dá bezpečně dohledat přesně ten produkt, o který jde.

ISIN konkrétního fondu najde investor na webu jeho správce, v přehledech srovnávačů ETF nebo přímo ve vyhledávání u obchodníka. Než ho zadá do pokynu, má smysl ještě zkontrolovat tři věci: nákladovost fondu označovanou zkratkou TER, způsob replikace indexu a to, jestli jde o akumulační, nebo distribuční třídu. Podrobně tyhle pojmy vysvětluje článek o tom, co je ETF a jak funguje, kritéria výběru mezi konkrétními fondy pak rozebírá text jak vybrat ETF.

Otevřít účet u obchodníka s cennými papíry

Nákup ETF vyžaduje účet u obchodníka s cennými papíry, ne u běžné banky, pokud banka takovou službu sama nenabízí. Trh dnes nabízí dvě základní kategorie: nízkonákladové online platformy zaměřené na samostatné investory a tradiční banky nebo brokerské domy s osobním přístupem, ale obvykle vyššími poplatky.

Při výběru se vyplatí srovnat víc věcí najednou: výši poplatku za jeden nákup, dostupnost konkrétních burz a fondů, možnost koupit zlomek podílu místo celého kusu a to, jestli platforma umí nastavit automatickou pravidelnou investici. Založení účtu obvykle vyžaduje standardní ověření totožnosti, podobně jako založení bankovního účtu, a u zahraničních platforem i vyplnění daňového formuláře.

Někteří investoři místo přímého nákupu ETF přes brokera zvolí takzvané robo-poradenské služby, které portfolio složené z ETF sestaví a spravují samy podle zadaného rizikového profilu. Výměnou za pohodlí si účtují vlastní poplatek za správu navíc k nákladovosti podkladových fondů, což se promítne do celkové nákladovosti investice.

Zadání prvního pokynu

Po přihlášení do aplikace obchodníka investor ve vyhledávání zadá ISIN nebo název fondu, zvolí burzu, na které chce nakupovat, pokud jich platforma nabízí víc, a zadá objem nákupu. U pokynu se obvykle volí mezi tržní cenou, tedy okamžitým nákupem za aktuální kurz, a limitní cenou, kdy si investor sám určí maximální částku, za kterou je ochotný nakoupit.

Pro začátečníka bez zkušeností s rozdíly v cenách během dne bývá jednodušší tržní pokyn. Limitní cena se hodí spíš u fondů s nižším objemem obchodů, kde může být rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, takzvaný spread, citelnější.

Po odeslání pokynu platforma obchod vypořádá, obvykle do několika pracovních dnů, a podíly se objeví v portfoliu investora. Peníze za nákup i případný poplatek za transakci se strhnou z peněžního zůstatku na účtu u obchodníka.

Jednorázově, nebo pravidelně

Investor si může koupit ETF jednorázově za celou částku najednou, nebo si nastavit pravidelný nákup za stejnou sumu každý měsíc. Pravidelná investice, označovaná jako průměrování nákladů, znamená, že při poklesu trhu nakoupí víc podílů a při růstu míň, takže výkyvy trhu tlumí, aniž by je investor musel sledovat.

Většina online platforem umí pravidelný nákup automatizovat: stačí jednou nastavit částku, frekvenci a konkrétní fond, dál si systém pokyn zadává sám. To se hodí hlavně tomu, kdo chce investovat menší částky měsíčně bez nutnosti pokaždé ručně zadávat nový pokyn.

Kdo investuje přes DIP, tedy dlouhodobý investiční produkt, může ETF nakupovat ve stejném rámci a využít daňový odpočet, výměnou za závazek nechat peníze investované po dlouhou dobu. Podmínky a limity DIP rozebírá samostatný text o dlouhodobém investičním produktu.

Poplatky, které se sčítají

Celková cena investice do ETF má víc složek než jen roční nákladovost fondu. Vstupní poplatek za nákup si účtuje obchodník, u některých platforem nulový nebo symbolický, u jiných v řádu desítek až stovek korun za transakci. Kdo investuje pravidelně po menších částkách, měl by tenhle poplatek srovnávat obzvlášť pečlivě, protože se násobí s každým nákupem. Další položkou je měnová konverze. Většina velkých ETF se obchoduje v eurech nebo dolarech, zatímco investor má peníze v korunách. Přepočet měny si platforma účtuje jako procento z objemu, a pokud obchodník nabízí nákup v cizí měně přímo z multiměnového účtu, dá se tomuto poplatku částečně vyhnout.

Do celkové nákladovosti patří i zmíněný spread mezi nákupní a prodejní cenou na burze a případný poplatek za vedení účtu, který si některé platformy účtují paušálně bez ohledu na to, jestli investor zrovna obchoduje.

Na co si dát pozor

Fondy s podobným názvem nejsou automaticky zaměnitelné. Dva ETF sledující stejný index se můžou lišit měnou, replikací nebo burzou, a záměna kvůli nepozornosti může znamenat jiné daňové nebo měnové dopady, než investor čekal.

Přihlašovací údaje k účtu u obchodníka je vhodné chránit stejně jako k internetovému bankovnictví. Nabídky na „garantovaný vstup do exkluzivního ETF portfolia“ mimo standardní obchodní platformy bývají varovným signálem, protože skutečná ETF se kupují jen přes regulované obchodníky a burzy, ne přes soukromé zprostředkovatele slibující nadstandardní přístup.

Tento text je obecný návod, ne investiční doporučení. Volba konkrétního fondu, brokera a výše investice závisí na osobní situaci a rizikové toleranci každého investora, ideálně po konzultaci s licencovaným poradcem.

Čtyři kroky k prvnímu nákupu

Cesta k prvnímu ETF vede přes čtyři kroky: najít fond podle ISIN, otevřít účet u obchodníka, zadat pokyn a rozhodnout se mezi jednorázovým a pravidelným nákupem. Kdo si předem srovná poplatky za transakci, měnovou konverzi a případnou správu, vyhne se tomu, aby mu na výnosu ukrajovaly náklady, které nejsou vidět na první pohled.