Peníze na běžném účtu vypadají bezpečně, protože se jejich zůstatek nehýbe. V tom je právě problém: zatímco číslo zůstává stejné, jejich kupní síla se s inflací pomalu vytrácí. Při meziroční inflaci 1,7 procenta, kterou naměřil ČSÚ za červenec 2026, ztrácí koruna na neúročeném účtu ročně zhruba tímhle tempem svou reálnou hodnotu. Existuje víc cest, jak tomuhle znehodnocení čelit, žádná z nich ale není bez rizika ani bez námahy.

Reálný výnos: číslo, které nakonec rozhoduje

Nominální výnos je procento, které vidí člověk na výpisu z účtu nebo v grafu investice. Reálný výnos je totéž číslo očištěné o inflaci, tedy to, o kolik reálně vzrostla kupní síla peněz.

Spořicí účet s úrokem tři procenta ročně při inflaci 1,7 procenta přináší reálný výnos zhruba 1,3 procentního bodu. Pokud by inflace vyskočila na čtyři procenta a úrok zůstal na třech, reálný výnos by se stal záporným. Peníze by ztrácely hodnotu i přesto, že úrok na výpisu vypadá jako zisk. Přesný matematický vztah je trochu složitější než prosté odečtení, u nízkých čísel ale platí zjednodušený odhad dost přesně: reálný výnos se rovná nominálnímu úroku minus inflace. Čím vyšší obě čísla jsou, tím víc se zjednodušený odhad od přesného výpočtu vzdaluje, pro běžné rozhodování na spořicím účtu ale stačí.

Právě reálný výnos, ne nominální číslo, je to, na co se má člověk dívat při rozhodování, kam peníze uložit.

V letech 2022 a 2023 se inflace v Česku vyšplhala do řádu vysokých jednotek až nízkých desítek procent ročně, mnohem výš než dnešních 1,7 procenta. Kdo tehdy nechal úspory na neúročeném účtu, přišel za jediný rok o výraznou část jejich kupní síly. Právě tahle zkušenost je důvod, proč se o ochraně proti inflaci mluví i teď, kdy je tempo zdražování mnohem mírnější.

Past hotovosti a nízko úročeného účtu

Nejjednodušší, a zároveň nejméně účinná obrana proti inflaci je nedělat nic. Hotovost v trezoru nebo peníze na běžném účtu bez úroku ztrácí reálnou hodnotu tempem, jakým rostou ceny.

Past spočívá v tom, že tahle ztráta není vidět. Zůstatek na účtu se nemění, takže se necítí jako ztráta, dokud si člověk nespočítá, kolik si za stejnou částku koupil před pěti lety a kolik dnes.

Přesun peněz z běžného na spořicí účet s úrokem alespoň blízko inflaci je proto první a nejméně rizikový krok. Podrobnosti, jak spořicí účty fungují a jak vybrat ten správný podle horizontu, popisuje článek kam uložit peníze, aby neztrácely hodnotu.

Protiinflační dluhopisy

Stát nabízí dluhopisy, jejichž výnos je přímo navázaný na míru inflace. Místo pevné sazby dostává držitel výnos, který kopíruje inflaci plus případnou přirážku, takže reálná hodnota investice zůstává zachovaná bez ohledu na to, jak vysoko nebo nízko inflace vyskočí. Nevýhodou bývá nižší likvidita než u spořicího účtu, tedy horší podmínky, pokud chce investor peníze vybrat dřív, než plánoval. Kompletní vysvětlení mechanismu, aktuální parametry i to, kde dluhopisy koupit, obsahuje článek státní a protiinflační dluhopisy: jak fungují a kde koupit.

Stát dluhopisy prodává v pravidelných upisovacích obdobích, ne nepřetržitě, a parametry jednotlivých emisí, tedy přesná sazba nebo přirážka, se mezi emisemi liší. Kdo se pro tenhle nástroj rozhodne, má si aktuální parametry ověřit vždy až těsně před nákupem, ne se spoléhat na čísla z předchozí emise.

Akcie a ETF

Akcie firem, které umí zdražovat spolu s náklady, dlouhodobě patří mezi nástroje, jež inflaci historicky často překonávaly. Firma zvýší ceny svých produktů, tržby jí rostou nominálně spolu s inflací, a pokud se jí daří udržet marži, roste i hodnota akcie.

Automatické to není. V krátkém horizontu akciové trhy kolísají mnohem víc, než kolik dělá samotná inflace, takže investice na méně než pět let může skončit ve ztrátě i při relativně vysoké dlouhodobé návratnosti trhu jako celku. ETF fondy, tedy fondy kopírující široký index místo jedné firmy, snižují riziko spojené s jednotlivou akcií, ne ale riziko trhu jako celku.

Nemovitosti

Nemovitost, ať vlastní bydlení, nebo pronajímaná, patří dlouhodobě mezi nástroje ochrany proti inflaci, protože ceny nemovitostí i nájmy mají tendenci s inflací růst. Kdo bydlí ve vlastním, navíc neplatí rostoucí nájem, což funguje jako přímá ochrana rozpočtu.

Vstupní kapitál je u nemovitosti nesrovnatelně vyšší než u spořicího účtu nebo dluhopisu, a hodnota nemovitosti se navíc nevyvíjí rovnoměrně mezi lokalitami. Byt ve vylidňující se obci může ztrácet hodnotu i v obdobích, kdy nemovitosti jako celek zdražují.

Prodej nemovitosti navíc trvá týdny až měsíce a nese vlastní náklady: daň z nabytí u kupujícího neexistuje, zato realitní provize, právní servis nebo náklady na úpravy před prodejem hodnotu transakce citelně sníží. Kdo peníze potřebuje rychle, z nemovitosti je bez ztráty na hodnotě obvykle nedostane.

Zlato

Zlato má pověst tradičního uchovatele hodnoty, který funguje jako pojistka v obdobích vysoké inflace nebo nejistoty na finančních trzích. Na rozdíl od akcií nebo dluhopisů negeneruje žádný běžný výnos, výdělek plyne jen z růstu ceny samotného kovu.

Cena zlata v korunách závisí nejen na světové ceně v dolarech, ale i na kurzu koruny k dolaru, do hry tak vstupuje ještě druhá proměnná. Fyzické zlato navíc nese náklady na bezpečné uložení nebo pojištění, které se u papírové investice do akcií nebo dluhopisů neobjevují. Jak do zlata investovat a na co si dát pozor, popisuje článek investiční zlato: jak a proč do něj investovat.

Druhá strana mince: inflace a dluh

Inflace neškodí jen úsporám, dlužníkům naopak reálně pomáhá. Kdo splácí hypotéku s pevnou splátkou, splácí ji v nominálních korunách, jejichž kupní síla se s inflací postupně snižuje. Splátka zůstává stejná, zatímco příjem domácnosti obvykle s inflací a růstem mezd roste, takže se stejná splátka postupem let stává menší zátěží pro rozpočet.

Tenhle mechanismus nemá smysl brát jako důvod k zadlužování navíc, riziko nesplácení a úrok samotný zůstávají stejně reálné jako dřív. Vysvětluje ale, proč inflace vždycky má i stranu, které naopak pomáhá, ne jen tu, které škodí.

Jak si nástroje kombinovat podle horizontu

Žádný z popsaných nástrojů není univerzálně nejlepší. Peníze, které člověk může potřebovat do půl roku, patří na spořicí účet nebo do rezervy, ne do akcií, kde by je nečekaný propad mohl zastihnout v nejhorší možný okamžik.

Peníze s horizontem pěti a víc let snesou víc kolísání výměnou za vyšší očekávaný dlouhodobý výnos, typicky prostřednictvím akciových ETF. Mezi tím leží protiinflační dluhopisy jako nástroj se středním horizontem a relativně předvídatelnou ochranou proti inflaci. Modelové rozložení, ne konkrétní doporučení pro každého: rezerva na běžné výdaje a nečekané výdaje na spořicím účtu, střednědobé cíle v protiinflačních dluhopisech, dlouhodobé úspory na penzi nebo jiný vzdálený cíl v akciových ETF. Zlato a nemovitost pak fungují spíš jako doplněk portfolia než jako jeho základ, právě kvůli nižší likviditě a vyššímu vstupnímu kapitálu.

Kombinace víc nástrojů rozkládá riziko. Vsadit celou rezervu na jednu kartu, ať je to zlato, akcie, nebo cokoli jiného, zvyšuje riziko oproti rozumně rozloženému portfoliu.

Na co si dát pozor

Riziko u žádného z nástrojů nezmizí, jen mění podobu. U akcií a zlata jde hlavně o kolísání ceny, u dluhopisů a nemovitosti spíš o to, jak rychle a bez ztráty se dají v případě potřeby proměnit zpátky na hotovost.

Tenhle text popisuje mechanismy, ne konkrétní doporučení, co přesně a v jakém poměru koupit. Rozhodnutí, jak si peníze rozdělit, závisí na věku, příjmu, existující rezervě a míře, s jakou je člověk ochotný snášet výkyvy hodnoty svého majetku. U větších částek nebo složitější situace dává smysl probrat konkrétní strategii s nezávislým finančním poradcem, ne se řídit obecným návodem z internetu.

Shrnutí

Nejbezpečnější, byť nejméně výnosný krok je přesunout hotovost z neúročeného účtu na spořicí účet blízko inflaci. Další kroky, protiinflační dluhopisy, akcie přes ETF, nemovitost nebo zlato, se liší rizikem, likviditou i potřebným kapitálem. Nejlíp fungují v kombinaci odpovídající konkrétnímu horizontu, ne jako jediná sázka na jeden nástroj.