Sto tisíc korun na běžném účtu vypadá i po pěti letech stejně. Číslo na výpisu se nemění, jenže ceny mezitím vyrostly a domácnost si za stejné peníze koupí méně. Kdo nechce, aby úspory potichu ztrácely hodnotu, řeší ve skutečnosti jedinou otázku: kdy bude peníze potřebovat.
Nejdřív rozhodne čas, teprve potom produkt
Otázka, kam s penězi, nemá jednu správnou odpověď pro všechny. Rozpadá se na tři situace podle takzvaného horizontu, tedy doby, po kterou mohou peníze zůstat nedotčené.
První vrstvou je železná rezerva. Peníze na rozbitou pračku nebo na měsíce, kdy vypadne příjem, musí být dostupné okamžitě a bez podmínek.
Druhou vrstvou jsou cíle vzdálené jednotky let. Auto za dva roky, rekonstrukce koupelny za čtyři. Termín i přibližná částka jsou dopředu známé.
Třetí vrstva je dlouhodobá: peníze na stáří nebo majetek, který má rodině sloužit za deset a více let. Tam hraje čas pro střadatele a krátkodobé výkyvy hodnoty tolik nebolí.
Každá vrstva snese jiné riziko. Peníze potřebné zítra nepatří do akcií, protože trh může být zrovna dole. Peníze, které mají ležet dvacet let, zase nemají co dělat na účtu s úrokem blízkým nule. Samotné odkládání, tedy kolik a jak pravidelně dávat stranou, je jiná disciplína. Tady jde o volbu nástroje pro peníze, které už stranou jsou.
Inflace pracuje potichu a bez přestávky
Inflace znamená růst cen, a tím pokles kupní síly peněz. Česká národní banka cílí na dvouprocentní roční inflaci. I kdyby cíl držela přesně, ceny by se zdvojnásobily zhruba za pětatřicet let. Že to umí jít mnohem rychleji, ukázal rok 2022, kdy česká inflace přesáhla 15 procent. Kdo tehdy nechal úspory na běžném účtu bez úroku, přišel za jediný rok o víc než osminu jejich kupní síly.
Modelový příklad: při tříprocentní roční inflaci má 100 000 Kč schovaných doma v šuplíku za pět let kupní sílu zhruba 86 000 Kč. Za deset let asi 74 000 Kč. Z obálky nikdo nic nevzal, čtvrtina hodnoty přesto zmizela.
Obranou je úrok nebo výnos. Rozhoduje takzvaný reálný výnos, tedy rozdíl mezi tím, co peníze vydělají, a inflací. Když spořicí účet nese 4 procenta a ceny rostou o 3, úspory reálně o procento posílily. Když nese 2 procenta při pětiprocentní inflaci, ztrácejí, i když zůstatek na výpisu roste. Běžný účet s nulou prohrává vždy. Dlouhodobě mají šanci inflaci porážet hlavně investice, ovšem za cenu kolísání hodnoty.
Rezerva: spořicí účet, nuda, která funguje
Pro železnou rezervu je první volbou spořicí účet. Peníze jsou dostupné kdykoli, úrok obvykle přibývá každý měsíc a vklady jsou ze zákona pojištěné do výše odpovídající 100 000 eurům na jednoho klienta v jedné bance. Obvyklá poučka mluví o rezervě ve výši tří až šesti měsíčních výdajů domácnosti.
Úkolem rezervy není porazit inflaci. Má existovat a být po ruce, když se něco pokazí. Přesto není jedno, kde leží. V číslech: u rezervy 150 000 Kč dělá rozdíl mezi nulovým úrokem a sazbou 3 procenta ročně 4 500 Kč před zdaněním. Slušná odměna za pár minut práce se založením účtu.
U spořicích účtů se vyplatí číst podmínky. Banky lákají na akční sazby, které platí jen do určitého zůstatku, jen několik měsíců nebo jen při aktivním používání běžného účtu. Sazba je pohyblivá a banka ji může kdykoli změnit, typicky poté, co Česká národní banka sníží své sazby. Aktuální nabídky je nutné ověřit přímo u bank, pořadí se mění často.
Některé banky nabízejí vyšší úrok výměnou za výpovědní lhůtu, třeba měsíční. Pro rezervu je to past. Peníze, které mají zachránit rozbitý kotel, nesmějí třicet dní čekat, až doběhne výpovědní lhůta.
Z úroků strhává banka automaticky patnáctiprocentní srážkovou daň. Střadatel nic nevyplňuje, jen počítá s tím, že čistý výnos je o daň nižší.
Cíl za pár let: zamknout si sazbu
Pro výdaj se známým termínem přichází na řadu termínovaný vklad. Peníze se uloží na pevně sjednanou dobu, od několika měsíců po několik let, a banka za to garantuje neměnnou sazbu po celou dobu trvání.
Pevná sazba chrání i svazuje. Když sazby na trhu klesají, vklad vydělává postaru. Když rostou, zůstává u staré, nižší sazby. Předčasný výběr pak znamená sankci, nejčastěji ztrátu velké části úroků.
Mezi spořicím účtem a termínovaným vkladem tak rozhoduje hlavně výhled sazeb. Kdo čeká jejich pokles, zamkne si sazbu na delší dobu. Kdo čeká růst, nechá peníze na pohyblivém úroku spořicího účtu.
Počty jsou jednoduché: vklad 200 000 Kč na jeden rok se sazbou 3 procenta ročně vynese 6 000 Kč před zdaněním, po srážkové dani 5 100 Kč čistého. Skutečné sazby se liší podle banky, délky vkladu i částky.
Délka vkladu se dá nastavit podle cíle. Rekonstrukce příští léto znamená roční vklad, auto za tři roky tříletý. Větší částku lze rozdělit na několik vkladů s různou splatností, takže peníze dozrávají postupně a část je dostupná dřív.
Termínované vklady spadají pod stejné zákonné pojištění jako účty. Nehodí se ale na peníze, které mohou být potřeba nečekaně. Na ty je i za cenu nižšího úroku lepší spořicí účet.
Dluhopisy: půjčka, ne vklad v bance
Dluhopis je půjčka. Kdo ho kupuje, půjčuje peníze státu nebo firmě a ta se zavazuje platit úrok a na konci vrátit jistinu. Zní to podobně jako vklad, právně jde ale o jinou věc: na dluhopisy se pojištění vkladů nevztahuje.
U českých státních dluhopisů je riziko nesplacení velmi nízké. Stát v minulosti nabízel spořicí dluhopisy přímo drobným střadatelům, zda něco nabízí i teď, ukáže web ministerstva financí. Běžnější cestou jsou dnes dluhopisové fondy a ETF, tedy fondy obchodované na burze, které drží stovky dluhopisů najednou a riziko rozkládají.
Ani dluhopisový fond není bez výkyvů. Ceny dluhopisů fungují jako houpačka: když úrokové sazby rostou, ceny dříve vydaných dluhopisů klesají. Kdo prodává v nevhodnou chvíli, může být v mínusu i po několika letech. Na horizontu zhruba tří až sedmi let ale konzervativní dluhopisové fondy nabízejí střední cestu mezi vkladem a akciemi.
Zvláštní kapitolou jsou firemní dluhopisy prodávané napřímo s úrokem vysoko nad bankovními sazbami. Vysoký slibovaný výnos není dárek, je to cena za riziko, že firma nevrátí vůbec nic. Malé emise bez ratingu, často propagované jako „bezpečná alternativa spoření“, patří k nejrizikovějším produktům, které se v Česku běžným lidem nabízejí.
Nad pět let: čas snese výkyvy akcií
Na dlouhém horizontu se rizika obracejí. Největší hrozbou přestává být krátkodobý pokles hodnoty a stává se jí inflace, která z peněz úročených nulou ukrojí za dvacet let třetinu kupní síly i víc.
Pro peníze odložené na pět a více let připadají v úvahu akciové fondy a ETF, které rozkládají investici mezi stovky firem po celém světě. Hodnota kolísá, propad o desítky procent během jednoho roku není výjimka. Historicky se ale širokým akciovým trhům dařilo inflaci na dlouhých obdobích překonávat. Záruka to není a minulé výnosy nic neslibují. Pětiletá hranice přitom není dogma. Vychází ze zkušenosti, že kratší doba nemusí stačit na zotavení z hlubšího propadu.
Modelový příklad pro představu, ne slib: kdo dvacet let odkládá 3 000 Kč měsíčně při průměrném zhodnocení 5 procent ročně, vloží celkem 720 000 Kč a na konci má zhruba 1,2 milionu korun. Skutečný výsledek může být vyšší i nižší a cesta k němu povede přes několik propadů. Velkou roli hrají poplatky: rozdíl jediného procentního bodu ročně udělá ve stejném příkladu na konci přes sto tisíc korun.
Pravidelný nákup jednou měsíčně má i praktickou výhodu. Střadatel nemusí odhadovat, kdy je správná chvíle nakoupit. Kupuje za vysoké i nízké ceny a výsledek se průměruje. S blížícím se cílem se pak akciová část postupně přesouvá do klidnějších nástrojů, aby propad na poslední chvíli neohrozil celý plán.
Dlouhému horizontu slouží také doplňkové penzijní spoření se státním příspěvkem a dlouhodobý investiční produkt, zkráceně DIP, s daňovým zvýhodněním. Parametry obou se v posledních letech měnily, aktuální podmínky příspěvků a odpočtů je lepší ověřit u poskytovatele nebo nezávislého poradce. Společný háček: předčasný výběr znamená ztrátu výhod. Hodí se tedy jen na peníze, které opravdu vydrží ležet do důchodového věku.
Kam úspory nepatří
Hotovost doma prohrává dvakrát. Nenese žádný úrok a k inflaci se přidává riziko krádeže nebo požáru, na které se pojištění domácnosti vztahuje jen do sjednaných limitů. Šuplík dává smysl pro pár tisícovek na drobné výdaje, ne pro úspory.
Na krátký horizont se nehodí ani nástroje, které z dlouhodobých grafů vypadají lákavě. Jednotlivé akcie nebo kryptoměny mohou během několika měsíců ztratit desítky procent hodnoty a nikdo negarantuje, že se vzpamatují včas. Pro peníze na rekonstrukci za rok je takové riziko zbytečné.
A pozor na běžný účet jako trvalé úložiště. Jako průtokové místo pro výplatu a platby slouží dobře, jako sklad úspor prodělává podobně jako šuplík, jen o něco bezpečněji.
Rychlý rozcestník
Zjednodušený přehled pro první orientaci vypadá takto:
| Kdy budou peníze potřeba | Kam je uložit | Co si pohlídat |
|---|---|---|
| Kdykoli (železná rezerva) | spořicí účet | podmínky a limity akční sazby |
| Do jednoho roku | spořicí účet, krátký termínovaný vklad | sankce za předčasný výběr |
| Jeden až pět let | termínovaný vklad, konzervativní dluhopisový fond | pevná sazba, poplatky fondu |
| Pět a více let | akciové fondy a ETF, penzijní spoření, DIP | kolísání hodnoty, poplatky |
V praxi se vrstvy kombinují. Modelová situace: rodina má stranou 300 000 Kč. Sto tisíc nechá jako rezervu na spořicím účtu. Sto padesát tisíc na auto plánované za tři roky uloží na termínovaný vklad. Zbylých padesát tisíc pošle do akciového fondu s tím, že na ně nejméně deset let nesáhne. Jeden vítězný produkt neexistuje. Peníze se dělí podle toho, kdy na ně dojde.
Na co si dát pozor
Pojištění vkladů chrání účty a termínované vklady, ne investice. Kdo drží v jedné bance částku nad hranicí pojištění, může ji rozdělit mezi více bank. U fondů a dluhopisů žádná podobná pojistka neexistuje, riziko nese investor.
Varovným signálem je slib vysokého a přitom „jistého“ výnosu. Žádný legální produkt neumí obojí, výnos výrazně nad bankovními sazbami a jistotu vkladu. Za takovou nabídkou stojí typicky rizikové firemní dluhopisy, v horším případě podvod. Při pochybnostech pomáhá ověřit, kdo za produktem stojí a zda má prospekt schválený Českou národní bankou.
Záleží i na pořadí kroků. Investovat železnou rezervu se nevyplácí: když nečekaný výdaj přijde v době propadu trhu, prodává se se ztrátou. Nejdřív rezerva na spořicím účtu, teprve potom delší a výnosnější nástroje. A kdo si s rozdělením peněz neví rady, může ho probrat s poradcem placeným napřímo, ne provizí z prodaného produktu.
Shrnutí
Rozhoduje horizont. Rezerva patří na spořicí účet, kde je okamžitě po ruce. Výdaje plánované na jednotky let snesou termínovaný vklad nebo konzervativní dluhopisový fond. Úspory na deset a více let mají největší šanci porazit inflaci v širokých akciových fondech, výměnou za kolísání hodnoty po cestě.
Prvním praktickým krokem je pohled na zůstatek běžného účtu. Všechno, co tam leží nad rámec jednoho dvou měsíčních rozpočtů, může začít vydělávat jinde klidně už příští týden.
