Sto dvacet tisíc korun uložených během šesti let na stavební spoření přinese od státu šest tisíc, do konce roku 2023 by to bylo dvanáct tisíc. Snížení podpory na polovinu je největší změna, kterou tenhle produkt za poslední roky prodělal. Paušální odpověď na otázku, jestli se stavební spoření pořád vyplatí, neexistuje.

Rozhoduje, k čemu mají naspořené peníze posloužit a jak dlouho se jich domácnost dokáže nedotknout.

Spoření a úvěr v jedné smlouvě

Stavební spoření má spořicí a úvěrovou fázi. V první se ukládá, ve druhé se dá čerpat úvěr na bydlení. Účastník uzavře smlouvu se stavební spořitelnou, zvolí si cílovou částku a začne posílat vklady.

Cílová částka není to, co naspoří. Je to strop pro celý produkt, tedy součet vkladů, státní podpory, úroků a případného úvěru. Kdo plánuje jen spořit, volí ji nízkou. Kdo počítá s úvěrem na rekonstrukci za osm set tisíc, musí ji nastavit tak, aby se do ní úvěr vešel.

Z cílové částky se počítá vstupní poplatek, tradičně kolem jednoho procenta. U cílové částky pět set tisíc korun tedy zhruba pět tisíc hned na začátku. Spořitelny ho v akcích často odpouštějí nebo snižují, samozřejmost to ale není a při pozdějším zvýšení cílové částky se rozdíl obvykle doplácí. Vklady se úročí sazbou dohodnutou ve smlouvě. Zákon tu spořitelnu drží zkrátka: úrok z úvěru nesmí být o víc než tři procentní body vyšší než úročení vkladů. Nikdo tak nemůže nabízet skoro nulové zhodnocení a k tomu drahý úvěr.

Peníze na účtu jsou pojištěné stejně jako v bance, do sta tisíc eur na klienta a instituci. Stavebních spořitelen působí v Česku pět a všechny mají licenci od České národní banky. Nabídku tedy neprocházíte mezi desítkami poskytovatelů jako u spotřebitelských půjček, srovnání se vejde na jednu stránku poznámek. Smlouvu uzavírá fyzická osoba a účastníkem může být i dítě. Peníze se dají posílat trvalým příkazem, jednorázově i nepravidelně, minimální měsíční vklad si ale některé tarify hlídají a je to jedna z věcí, na kterou se vyplatí zeptat dřív než na sazbu. Jediné, co u podpory sleduje stát, je součet vkladů za kalendářní rok.

Státní podpora je pětiprocentní, jenže strop leží nízko

Od roku 2024 činí státní podpora pět procent z ročních vkladů, nejvýš ale z dvaceti tisíc korun. Maximum je tisícikoruna ročně. Předtím to bylo deset procent a dva tisíce, u smluv z let 2004 až 2010 dokonce patnáct procent a tři tisíce.

Snížení dopadlo i na staré smlouvy podepsané za výhodnějších podmínek. Právě to část klientů zaskočilo a přimělo je smlouvu vypovědět, aniž si spočítali, o kolik podpory za odspořené roky tím přijdou.

Pro plnou podporu stačí za kalendářní rok poslat na účet dvacet tisíc korun. Rozložit se dá na měsíční vklady kolem sedmnácti stovek, ale stejně dobře funguje jediná platba, třeba v prosinci. Spořitelna počítá se součtem vkladů za celý rok, pravidelnost neřeší.

Vklad nad dvacet tisíc nepřijde nazmar, převádí se do dalších let. Kdo pošle na nový účet rovnou sto dvacet tisíc, má podporu předplacenou na šest let dopředu a nemusí na účet celou dobu sahat. Nárok se přitom váže na osobu, ne na počet smluv. Dvě smlouvy na jedno rodné číslo znamenají pořád nejvýš tisícikorunu ročně. Podpora se připisuje zpětně, obvykle na jaře za předchozí rok. Peníze se tedy na účtu neobjeví hned po vkladu.

Rozhodující je kalendářní rok, ne výročí smlouvy. Kdo podepíše v listopadu a do konce prosince stihne poslat dvacet tisíc, má nárok na plnou tisícikorunu za rok, který mu na účtu běžel dva měsíce. Podzimní kampaně spořitelen na tomhle detailu stojí.

Co z tisícikoruny nakonec zbude

Pět procent zní na poměry spořicích produktů slušně. To číslo ale platí jen pro vklad daného roku, ne pro celý zůstatek na účtu a právě tady se reklamní představa rozchází s realitou.

Modelový propočet: účastník ukládá dvacet tisíc ročně po šest let. Na účtu se postupně nahromadí sto dvacet tisíc vlastních peněz a k tomu šest tisíc od státu. Průměrně na účtu za tu dobu leží zhruba šedesát tisíc, takže podpora vychází přibližně na půldruhého až dvě procenta ročně navíc k úroku z vkladů. Jde o orientační výpočet, směr ale ukazuje poctivěji než vytištěná pětka.

Z výnosu se ještě odečítá roční poplatek za vedení účtu, který se pohybuje v řádu stovek korun. U nižších vkladů ukousne podstatnou část podpory. Z připsaných úroků odvádí spořitelna patnáctiprocentní srážkovou daň, samotná státní podpora se nedaní.

Výsledek se tedy skládá ze čtyř věcí. Úrok z vkladů a státní podpora přidávají, poplatky a daň z úroků ubírají. Konkrétní sazby i ceníky se u jednotlivých spořitelen liší a v čase se mění, takže aktuální čísla se vyplatí ověřit přímo u vybrané spořitelny nebo v jejím sazebníku, ne podle staršího článku na internetu. Pak je tu ještě porovnání s růstem cen. Pokud inflace běží rychleji než součet úroku a podpory, kupní síla naspořených peněz klesá, i když číslo na výpisu roste. U šestiletého horizontu to bývá spíš otázka udržení hodnoty než jejího navýšení.

Šest let, po které se s penězi nehýbe

Vázací doba je šest let od podpisu smlouvy. Kdo peníze vybere dřív a nepoužije je na bydlení, o státní podporu přijde. Zálohy, které stát na účet posílal, putují zpátky.

K tomu si spořitelna obvykle účtuje poplatek za předčasné ukončení smlouvy.

Po šesti letech je naopak volnost úplná. Naspořené peníze se dají použít na cokoli, na auto, na dovolenou i na rezervu. Účelovost se váže jen k úvěru, ne k uspořené částce.

Cesta k penězům dřív existuje, vede ale přes úvěr. Kdo uspořenou částku spolu s úvěrem ze stavebního spoření použije na bytové potřeby, o podporu nepřijde. Podmínky si jednotlivé spořitelny nastavují po svém, takže je rozumné projít si je před podpisem, ne až ve chvíli, kdy peníze potřebujete.

Šestiletý závazek je hlavní důvod, proč se stavební spoření nehodí na finanční rezervu. Ta má být dostupná do pár dnů. K tomu slouží spořicí účet, kde se sice sazba mění podle rozhodnutí banky, ale peníze jsou kdykoli po ruce.

Úvěr ze stavebního spoření: sazba dohodnutá roky dopředu

Druhá polovina produktu bývá přehlížená, přitom právě ona odlišuje stavební spoření od obyčejného ukládání peněz. Nárok na řádný úvěr vzniká po splnění několika podmínek. Smlouva musí běžet nejméně dvacet čtyři měsíců, na účtu musí ležet obvykle čtyřicet procent cílové částky (u některých tarifů padesát) a účastník musí dosáhnout takzvaného hodnotícího čísla.

Hodnotící číslo je interní ukazatel spořitelny. Zjednodušeně měří, jak dlouho a jak intenzivně klient spořil, tedy jestli si nárok na levné peníze odpracoval. Každá spořitelna ho počítá jinak a vzorec bývá v obchodních podmínkách zastrčený v nenápadném odstavci. Kdo plánuje úvěr, měl by se na jeho výpočet ptát hned při sjednávání smlouvy.

Za to čekání dostane klient něco, co jinde nesežene: úrokovou sazbu úvěru pevně danou už při podpisu smlouvy o spoření a platnou po celou dobu splácení. Žádná fixace, žádné vyjednávání po pěti letech. U hypotéky se sazba po skončení fixace přepočítává podle toho, jak se mezitím pohnul trh, a splátka může výrazně vyskočit.

Úvěr ze stavebního spoření musí jít na bytové potřeby. Zákon je vypočítává poměrně široce, patří sem koupě bytu nebo domu, výstavba, pořízení pozemku, rekonstrukce, podíl v bytovém družstvu i splacení jiného úvěru na bydlení. Nové auto ani dovolená mezi ně nepatří.

Do určité výše poskytují spořitelny úvěr bez zástavy nemovitosti. To je rozdíl proti hypotéce, kde zástava patří k základní výbavě. Na výměnu oken nebo rekonstrukci koupelny bývá takový úvěr praktičtější než zatěžovat celý byt zástavním právem a čekat na zápis v katastru.

Meziúvěr je jiná disciplína

Kdo dnes od spořitelny čerpá peníze na bydlení, často nemá řádný úvěr, ale meziúvěr, tedy překlenovací úvěr. Získat se dá prakticky hned, bez dvouletého čekání a bez naspořené částky.

Cena za rychlost je vidět ve splátkovém režimu. U meziúvěru se platí úrok z celé cílové částky a jistina se přitom nesnižuje. Klient zároveň dál spoří, aby dosáhl na řádný úvěr, do kterého se meziúvěr později překlopí.

Kdo si spočítá jen měsíční splátku, bývá překvapený, kolik nakonec zaplatí na úrocích za celou dobu.

Špatná volba to být nemusí. U menších částek bez zástavy nemovitosti bývá meziúvěr dostupnější než hypotéka a vyřízení je rychlejší, porovnávat se ale má celková zaplacená částka a RPSN, ne výše splátky.

Kde stavební spoření prohrává a kde ne

Na krátké cíle se nehodí. Šest let je dlouhá doba a předčasný výběr ukousne podporu i část výnosu. Kdo řeší peníze na příští rok, potřebuje něco jiného.

Na dlouhé cíle vzdálené dvacet let a víc má konkurenci v investicích. Konzervativní úročení a tisícikoruna ročně nepřebijí dlouhodobě investované portfolio, jistota se u stavebního spoření platí nižším výnosem, u investic se výnos platí kolísáním hodnoty. Rozhodování mezi obojím rozebírá samostatný text o tom, jestli spořit, nebo investovat.

Ve střední délce, tedy zhruba dva až čtyři roky, je hlavním soupeřem termínovaný vklad. Ten nabízí pevnou sazbu na kratší dobu a bez šestiletého závazku, zato bez státní podpory a bez navazujícího úvěru. Kdo si je jistý, že peníze do čtyř let použije, obvykle vyjde líp s ním nebo se spořicím účtem.

Nejlíp vychází stavební spoření ve své vlastní kategorii, domácnost peníze šest let nepotřebuje, chce je mít v bezpečí a přitom si nechává otevřená dvířka k úvěru na bydlení za předem známou sazbu. Typicky jde o rodinu, která plánuje rekonstrukci za pět let a nechce v té době řešit, kde budou úroky.

Podle čeho porovnávat nabídky

Reklamní sdělení spořitelen se točí kolem úrokové sazby z vkladů, ta rozhoduje o menší části výsledku než poplatky, protože sazby jsou u konzervativního produktu nízké a rozdíly mezi spořitelnami bývají v desetinách procentního bodu.

Praktičtější je projít si čtyři položky sazebníku. Poplatek za uzavření smlouvy a to, jestli běží akce na jeho odpuštění. Roční poplatek za vedení účtu, který se odečítá bez ohledu na zůstatek. Poplatek za předčasné ukončení smlouvy, tedy cena za změnu názoru. A úroková sazba úvěru včetně toho, jak spořitelna počítá hodnotící číslo.

Kdo si spoření sjednává hlavně kvůli budoucímu úvěru, měl by váhu přesunout na poslední bod. Rozdíl několika desetin procentního bodu na úvěru za osm set tisíc udělá za dobu splácení víc než celá státní podpora za šest let.

Sazby i ceníky se mění, srovnání proto stárne rychle. Platné obchodní podmínky a sazebníky mají spořitelny na svých stránkách, u smluv sjednaných přes zprostředkovatele se hodí porovnat je s tím, co ukazuje prezentace na schůzce.

Smlouva na dítě má vlastní logiku

Rodiče často zakládají stavební spoření dítěti. Nárok na státní podporu má i nezletilý, takže rodina může využít víc tisícikorun ročně, každou na jiné rodné číslo.

Háček je právní. S penězi na účtu nezletilého se nedá volně nakládat, výběr před koncem vázací doby nebo výpověď smlouvy obvykle potřebuje souhlas soudu, protože jde o nakládání s majetkem dítěte. Po uplynutí vázací doby už bývá ukončení smlouvy běžnou záležitostí, pokud se na něm oba rodiče shodnou. Než rodiče podepíšou dlouhodobou smlouvu na dítě, hodí se promyslet, kdy budou peníze potřeba. Šest let u pětiletého dítěte je něco jiného než šest let u sedmnáctiletého. U malých dětí je horizont tak dlouhý, že vázací doba nevadí. Právě proto ale stojí za zvážení i pravidelná investice, u které bývá očekávaný výnos vyšší, zato bez jakékoli záruky a s kolísáním hodnoty po cestě.

Pak je tu otázka, komu peníze patří. Po osmnáctých narozeninách patří naspořená částka dítěti a rozhoduje o ní ono, ne rodič. Kdo si chce podržet kontrolu nad tím, na co peníze půjdou, spoří raději na vlastní smlouvu, i za cenu nižší celkové podpory.

Na co si dát pozor

Nejčastější chyba je uzavřít smlouvu s cílovou částkou vyšší, než je potřeba. Poplatek se počítá z ní, takže zbytečně vysoká cílová částka znamená vyšší vstupní náklad hned na začátku. Prodejce má na vyšší částce provizi, klient z ní nemá nic, pokud úvěr nakonec nečerpá.

Druhá věc je smlouva, která po vázací době běží dál sama od sebe. Kdo ji nechá běžet, spoří dál a podporu dostává dál, jen se mu úročení může posunout podle podmínek spořitelny. Vyplatí se ověřit, jestli sazba po šesti letech zůstává stejná a jestli nemá smysl založit smlouvu novou.

Třetí past se týká výpovědi ve špatnou chvíli. Kdo smlouvu ukončí pár měsíců před dovršením šesti let, přijde o podporu za všechny odspořené roky, ne jen za ten poslední. Rozdíl mezi výpovědí v pátém a šestém roce může být několik tisíc korun, přitom stačilo počkat. Výpovědní lhůta bývá tříměsíční, takže rozhoduje datum, kdy smlouva reálně skončí, ne kdy jste výpověď podali. Pozor také na to, že tisícikoruna ročně nedorazí sama od sebe. Vklad musí být na účtu do konce kalendářního roku. Kdo pošle peníze třicátého prvního prosince večer a platba proběhne až po Novém roce, počítá se mu vklad do dalšího roku.

A poslední bod: stavební spoření není nástroj na zbohatnutí a nikdo by ho tak neměl prodávat. Je to konzervativní produkt s pojištěným vkladem, omezeným výnosem a jednou nadstavbou v podobě úvěru za předem danou sazbu. Když vám ho někdo nabízí jako investici s vysokým zhodnocením, je něco špatně.

Shrnutí

Stavební spoření dnes stojí na tisícikoruně ročně, šestileté vázací době a možnosti sjednat si úvěr na bydlení se sazbou známou dopředu. Výnos ze samotného spoření je po poplatcích a dani skromný a na dlouhé cíle ho investice porazí. Než smlouvu podepíšete, projděte si sazebník vybrané spořitelny: poplatek za uzavření, roční poplatek za vedení účtu, cenu za předčasné ukončení a úrokovou sazbu úvěru. Teprve z nich vyjde, jestli má šestiletý závazek smysl, nebo jestli peníze poslouží líp jinde.