Rodiče, kteří chtějí dítěti nechat něco na osmnáctiny, obvykle řeší dvě otázky najednou: kolik měsíčně odkládat a kam ty peníze dát. Ta druhá rozhoduje o výsledku víc, než se zdá, mezi běžným účtem a spořením s rozumným výnosem je za osmnáct let rozdíl klidně přes sto tisíc korun. A pak je tu ještě jedna věc, na kterou většina lidí narazí až ve chvíli, kdy chce peníze vybrat.

Osmnáct let je výhoda, kterou už podruhé nedostanete

Spoření pro děti má vlastnost, jakou jiné rodinné cíle nemají. Termín znáte předem a je hodně daleko. Osmnáct let stačí na to, aby velký kus práce odvedlo složené úročení, tedy úrok počítaný i z úroků připsaných dřív.

Modelový příklad. Tisíc korun měsíčně po osmnáct let znamená 216 000 Kč vlastních vkladů. Při dvouprocentním ročním zhodnocení, což odpovídá spíš konzervativnímu spoření, by na konci leželo zhruba 260 000 Kč. Při pětiprocentním, na jaké dlouhodobě dosáhnou spíš akciové investice a bez jakékoli záruky, přibližně 350 000 Kč. Vložené peníze jsou v obou případech stejné.

Odklad začátku je dražší, než vypadá. Kdo se stejným tisícem začne až v osmi letech dítěte, odloží 120 000 Kč a při pěti procentech ročně skončí kolem 155 000 Kč. Osm let zpoždění ubralo víc než polovinu výsledku.

Menší částky fungují stejně, jen v jiném měřítku. Pětistovka měsíčně od narození dá za osmnáct let 108 000 Kč vkladů, při pěti procentech ročně kolem 175 000 Kč. Na první auto nebo na kauci a první nájem to stačí.

Berte ta čísla jako ilustraci, ne jako slib. Sazby na spořicích účtech se mění během let mnohokrát a u investic hodnota kolísá oběma směry, včetně let, kdy je zůstatek nižší než vložená částka.

Při volbě částky rozhoduje udržitelnost, ne ambice. Trvalý příkaz na tři tisíce, který po roce skončí, je horší než pětistovka běžící osmnáct let bez přerušení. Rozumný postup je začít níž a částku zvyšovat spolu s příjmem, typicky při každém větším přidání v práci. Rodičovská a první roky s dítětem bývají na peníze nejtěsnější, právě tehdy se ale spoření zakládá.

Dětský účet patří ke kapesnému, ne k úsporám

Účet pro dítě zakládá zákonný zástupce a banky ho obvykle vedou zdarma. Podle věku dítěte a podmínek konkrétní banky k němu patří platební karta a přístup do mobilní aplikace. Limity plateb a výběrů nastavuje rodič, věkové hranice pro kartu i pro samostatné ovládání účtu se banka od banky liší, takže se vyplatí porovnat je před podpisem. Úrok na takovém účtu bývá symbolický nebo žádný. Dětský účet slouží ke kapesnému a k tomu, aby dítě poprvé vidělo, jak peníze přicházejí a odcházejí. Na dlouhé odkládání se ale nehodí.

Jednu vlastnost rodiče často přehlédnou. Účet vedený na jméno dítěte je majetkem dítěte, ne rodiče. Rodič ho spravuje, ale nakládat s penězi nad rámec běžné správy nemůže libovolně.

Praktické oddělení přesto pomáhá. Peníze na osmnáctiny mají ležet jinde než peníze na běžný provoz domácnosti, ať už na samostatném účtu, nebo pod samostatnou smlouvou. Když se míchají s rodinným rozpočtem, dřív nebo později se z nich zaplatí dovolená a spoření začíná od nuly.

Spořicí účet: peníze po ruce, úrok bez záruky

Spořicí účet je nejjednodušší způsob, jak dát odloženým penězům aspoň nějaký úrok. Peníze jsou dostupné kdykoli bez sankce a vklady jsou ze zákona pojištěné do výše odpovídající 100 000 eurům na jednoho klienta v jedné bance.

V číslech to není zanedbatelné. U naspořených 200 000 Kč dělá rozdíl mezi nulovým úrokem a třemi procenty ročně 6 000 Kč před zdaněním, tedy 5 100 Kč čistého po srážkové dani. Za pár minut strávených u formuláře to není špatná odměna. Sazba je ale pohyblivá.

Banka ji může kdykoli změnit, typicky poté, co Česká národní banka sníží ty svoje. Akční nabídky často platí jen do určitého zůstatku nebo jen několik měsíců, někdy je banka váže na aktivní používání běžného účtu. Podmínky se vyplatí přečíst dřív než reklamní číslo na billboardu.

Pro poslední dva až tři roky před osmnáctinami je spořicí účet dobrá volba. Peníze už mají být na místě a nemají kolísat. Pro celý osmnáctiletý horizont je to slabý nástroj: po odečtení inflace zůstává obvykle málo nebo nic. Co se kam hodí podle doby uložení, rozebírá text o tom, kam uložit peníze podle horizontu.

Stavební spoření po zeštíhlení podpory

Stavební spoření bylo dlouho automatická volba, když šla řeč o spoření pro děti. Od roku 2024 je slabší. Státní podpora činí 5 % z částky vložené za kalendářní rok, nejvýš 1 000 Kč. Dřív to byly 2 000 Kč.

Aby dítě dostalo celou tisícovku, musí na smlouvu přijít 20 000 Kč ročně, tedy zhruba 1 670 Kč měsíčně. Kdo odkládá pět set, dostane 300 Kč podpory za rok. To není nula, ale s tím, co stavební spoření nabízelo dřív, to má společného málo.

Vázací doba je šest let. Když smlouvu ukončíte dřív, o připsanou státní podporu přijdete. Výpovědní lhůta bývá tříměsíční, takže s výběrem počítejte s několikaměsíčním předstihem.

U nezletilého platí ještě jedno pravidlo. Vypovědět smlouvu dřív než po šesti letech je zásah do majetku dítěte a rodič na něj potřebuje souhlas opatrovnického soudu. Po uplynutí vázací doby už spořitelny souhlas soudu obvykle nežádají, pokud výpověď podepíšou oba rodiče. Praxe jednotlivých spořitelen se ale liší, ověřte si ji předem. Smlouvu založenou tříletému dítěti tak jde bez ztráty podpory ukončit v devíti letech a hned rozjet další šestileté kolo.

Stavební spoření dává smysl rodině, která chce jistotu a zvládne odkládat kolem sedmnácti stovek měsíčně. U menších částek váha podpory klesá a peníze jsou přitom vázané.

ETF na jméno rodiče, nebo dítěte

ETF je fond obchodovaný na burze, který obvykle kopíruje nějaký index.

U široce zaměřeného indexu koupíte jedním nákupem podíl na stovkách firem naráz. Pro osmnáctiletý horizont je to nástroj, který má šanci inflaci porazit. Cenou za to je kolísání hodnoty, které může trvat i několik let po sobě.

Účet na jméno nezletilého většina obchodníků s cennými papíry nenabízí a i kdyby ano, narazíte na stejnou překážku jako u stavebního spoření. Prodej cenných papírů nezletilého je zásah do jeho majetku a rodič ho sám neudělá.

Běžnější cesta je investovat na vlastní jméno a peníze dítěti předat darem, až mu bude osmnáct. Dar mezi rodičem a dítětem je od daně z příjmů osvobozený, stejně jako dar od prarodiče vnukovi. Má to slabinu, kterou je potřeba pojmenovat nahlas. Právně jsou to peníze rodiče. Při rozvodu, exekuci nebo dědickém řízení spadají do jeho majetku, ne do majetku dítěte.

Kdo chce mít jistotu, že se k dítěti dostanou, musí to ošetřit jinak než dobrým úmyslem.

Ještě před investováním má být hotová rodinná finanční rezerva. Bez ní rodina při prvním rozbitém autě nebo výpadku příjmu sáhne tam, kde peníze zrovna leží. A pár praktických věcí okolo. Poplatky se skládají z ročního poplatku fondu a z poplatků obchodníka za nákup, většina široce zaměřených fondů se obchoduje v eurech nebo dolarech, takže do výsledku mluví i kurz koruny. Dva až tři roky před osmnáctinami se hodí začít peníze postupně přesouvat tam, kde hodnota nekolísá, aby o výsledku nerozhodl jeden špatný rok na konci.

Jak nástroje poskládat podle věku dítěte

V prvních letech je horizont nejdelší a kolísání nejméně bolí, tam se hodí investiční část a případně stavební spoření, pokud rodina dosáhne na plnou podporu. Kolem dvanácti nebo třinácti let se poměr rizika a času mění. Zbývá pět až šest let a další kolo stavebního spoření se do nich ještě vejde, akciová část už ale nemá takový prostor na to, aby se po propadu srovnala.

Poslední dva až tři roky patří spořicímu účtu nebo termínovanému vkladu. Peníze v tu chvíli plní konkrétní úkol, ať už je to škola, byt nebo první auto, a hodnota nemá týden před termínem klesnout o pětinu. Kombinovat víc produktů má smysl u vyšších částek. U dvou stovek měsíčně je lepší jedna smlouva než tři, protože poplatky a administrativa sežerou víc, než přinese rozložení.

Zvláštní kapitolou jsou jednorázové dary. Peníze ke křtinám, k narozeninám nebo od prarodičů obvykle skončí na běžném účtu a rozpustí se. Přitom právě u nich je horizont nejdelší a rozhodnutí nejjednodušší: patří tam, kam už míří pravidelné vklady. U větší částky, například sto tisíc od prarodičů, se hodí rozložit nákup do několika měsíců, aby o výsledku nerozhodl jediný den na trhu.

Kolik z výnosu spolkne daň

Úroky ze spořicího účtu, z dětského účtu i ze stavebního spoření zdaňuje banka sama. Strhne patnáctiprocentní srážkovou daň a připíše čistou částku. Nic nevyplňujete a nikam to nehlásíte. Státní podpora stavebního spoření se nedaní.

U cenných papírů je to jinak. Příjem z prodeje je osvobozený, pokud jste papíry drželi déle než tři roky, čemuž se říká časový test. Druhá cesta k osvobození je hodnotová: když úhrn příjmů z prodeje cenných papírů za kalendářní rok nepřesáhne 100 000 Kč. Počítá se hrubý příjem z prodeje, ne zisk, což řadu lidí plete.

U spoření na osmnáctiny se tříletý test splní prakticky vždycky, pokud po cestě neprodáváte. Dividendy vyplácené fondem se ale daní v roce, kdy přijdou. U fondů, které dividendy nevyplácejí a reinvestují je uvnitř, tahle položka v přiznání odpadá. Daňová pravidla se mění častěji, než by člověk u dlouhodobého spoření čekal. Před prodejem si aktuální stav ověřte u Finanční správy nebo u daňového poradce.

Na co si dát pozor

Peníze vedené na jméno dítěte jsou dítěte. V osmnácti s nimi naloží samo a rodič nemá právo veta. Někomu to vyhovuje, jiného to zaskočí. Odpověď na to není finanční, ale výchovná, a je lepší ji řešit dřív než v den narozenin.

Opatrně u produktů, které pod hlavičkou spoření pro děti spojují pojištění se spořením. Poplatky se u nich odečítají hlavně z prvních let vkladů a ukončení v úvodních letech bývá drahé. Pojistit dítě a spořit mu jde i odděleně, obvykle levněji a s lepším přehledem, kolik z vkladu zůstává.

Penzijní produkty se u dětí občas nabízejí jako dlouhodobé spoření, jenže peníze v nich zůstávají vázané do vysokého věku. Na osmnáctiny se nedostanou. Jako začátek spoření na důchod to smysl mít může, jako nástroj na start do života ne.

Když přispívají i prarodiče, je přehlednější mít jednu smlouvu, na kterou posílají peníze, než čtyři drobné. Malé částky roztroušené po několika produktech zvyšují hlavně poplatky.

Osmnáct let je dost dlouhá doba na to, aby se na smlouvu zapomnělo. Sazba, která byla při podpisu dobrá, po pěti letech dobrá být nemusí, a stavební spoření po skončení vázací doby často leží dál s minimálním úrokem. Jednou za rok se vyplatí projít, co dítěti běží, kolik to nese a jestli podmínky pořád platí.

A nespořte dítěti na úkor vlastní rezervy, rodina bez rezervy sáhne dřív nebo později na dětské peníze a přijde přitom o státní podporu nebo prodá investici v nejhorší možnou chvíli.

Shrnutí

Na dlouhý horizont mají šanci porazit inflaci hlavně investiční nástroje, na poslední roky před osmnáctinami je na místě spořicí účet. Stavební spoření se vyplatí tomu, kdo dosáhne na plnou státní podporu, u nižších vkladů ztrácí smysl. A peníze na jméno dítěte znamenají, že rodič ztrácí kontrolu nad tím, jak s nimi dítě v osmnácti naloží.

Nejrychlejší první krok je nastavit trvalý příkaz na částku, kterou rodina utáhne i ve slabším měsíci. Nižší částka, která běží od začátku, porazí vyšší, se kterou začnete za pět let.