Výplata přijde na účet a za tři týdny z ní nezbývá skoro nic. Kdo nechce vypisovat každou útratu do tabulky, sahá často po jednoduché pomůcce, která se v osobních financích ujala. Pravidlo 50/30/20 rozdělí čistý příjem do tří hromádek a rovnou říká, jak velké mají být.

Tři hromádky a jeden jednoduchý test

Metodu proslavila americká profesorka práva a pozdější senátorka Elizabeth Warren v knize All Your Worth z roku 2005, kterou napsala s dcerou Amelií Warren Tyagi. Princip se od té doby nezměnil. Polovina čistého příjmu jde na potřeby, 30 procent na přání a 20 procent na spoření a splácení dluhů.

Počítá se vždy z čistého příjmu, tedy z peněz, které po daních a odvodech skutečně dorazí na účet. U zaměstnance je to částka z výplatní pásky, u živnostníka to, co si po zaplacení záloh a daní reálně může vyplatit.

Do potřeb patří nájem nebo splátka hypotéky, energie, jídlo domů, cesta do práce, pojištění, léky a povinné minimální splátky úvěrů. Pomáhá jednoduchý test: co se stane, když se platba vynechá. Když hrozí upomínka, vypnutý proud nebo problém s bankou, jde o potřebu.

Přání jsou restaurace, předplatná, dovolená, koníčky nebo nové oblečení nad rámec nutného. Život bez nich běží dál, jen je méně pohodlný a méně zábavný.

Poslední pětina má budovat majetek. Sem patří železná rezerva, spoření na větší výdaje, investice a mimořádné splátky dluhů nad povinné minimum. Právě tahle hromádka v rozpočtech nejčastěji chybí, protože na ni dojde vždycky až naposled.

Metoda po nikom nechce, aby zapisoval každou kávu a účtenku od pečiva. Stačí ohlídat tři čísla za měsíc, což zvládne i domácnost, která u podrobných tabulek vydržela vždycky jen do půlky února.

Kde vede hranice mezi potřebou a přáním

Na papíře zní dělení jasně, v praxi se láme na detailech. Jídlo z obchodu je potřeba, rozvoz večeře přání. Internet doma je dnes u většiny domácností potřeba, tři streamovací služby vedle sebe už ne. Auto na cestu do práce v obci bez spojů je potřeba, silnější a větší vůz, než jaký rodina využije, patří zčásti do přání.

Podobné je to s telefonem. Základní tarif je potřeba, neomezená data s novým telefonem na splátky každé dva roky už spadají spíš do zábavy.

U rodin s dětmi bývá nejtěžší zařadit kroužky, družinu nebo obědy ve škole. Jednotná odpověď neexistuje. Každá domácnost si hranici nakreslí trochu jinde a nic se nestane, pokud ji pak drží stejně každý měsíc. Rozpočet rozbije až přesouvání položek podle toho, jak se to zrovna hodí.

Dohadování o jednotlivých položkách přitom není chyba metody. Nutí člověka aspoň jednou projít výpis z účtu a u každé platby si říct, do které hromádky patří. Hned napoprvé se obvykle objeví dvě tři předplatná, o kterých člověk ani nevěděl, že je platí.

Modelový příklad: výplata 35 000 korun čistého

Následující čísla jsou modelová a slouží jen k ukázce počítání. Při čistém příjmu 35 000 korun měsíčně vychází 17 500 korun na potřeby, 10 500 korun na přání a 7 000 korun na spoření a dluhy.

Do 17 500 korun se musí vejít celý provoz. Modelově třeba nájem s energiemi za 11 000 korun, jídlo domů za 4 500 korun a doprava s pojištěním za 2 000 korun. V menším městě nebo ve vlastním bydlení se splacenou hypotékou to vyjít může. V Praze nebo Brně spolkne samotný nájem menšího bytu s energiemi často víc, než kolik na celé potřeby zbývá.

Z 10 500 korun na přání se platí večeře venku, sport, kino, dárky i letní dovolená, pokud si na ni člověk nespoří zvlášť. Zbylých 7 000 korun jde stranou. Nejdřív do rezervy, po jejím naplnění třeba na investice nebo penzijní spoření.

U páru se dvěma příjmy vypadají stejná procenta příznivěji. Modelová domácnost s 62 000 korunami čistého měsíčně má na potřeby 31 000 korun, na přání 18 600 korun a na spoření 12 400 korun. Dva lidé sdílejí jeden nájem a jednu lednici, potřeby na hlavu tak vycházejí levněji.

Za rok taková domácnost odloží 148 800 korun. To už stačí na slušnou rezervu a zbude i na první investice nebo mimořádnou splátku hypotéky.

Kdy pravidlo 50/30/20 nefunguje

Metoda vznikla v americkém prostředí a s českými příjmy a nájmy se občas míjí. Nejčastěji narazí u nižších výplat. Kde potřeby reálně stojí 70 nebo 80 procent příjmu, tam předpis „50 procent na potřeby“ vyvolá spíš pocit selhání než pořádek. Chyba přitom není v člověku, ale v poměru, který na jeho situaci nesedí.

Drhne také u nepravidelných příjmů. Živnostník, kterému chodí jeden měsíc 25 000 a další 60 000 korun, nemá z čeho stabilní procenta počítat. Pomáhá vyjít z průměru posledních šesti až dvanácti měsíců, nebo počítat procenta z nižší, opatrné částky a lepší měsíce posílat rovnou do rezervy.

Třetí slabina je opačná. Při čistém příjmu 80 000 korun znamená 30 procent na přání 24 000 korun měsíčně. Málokdo takovou útratu za zábavu potřebuje a 20 procent na spoření je u vysokého příjmu zbytečně málo. Tam dává smysl poměr otočit a odkládat klidně 30 i 40 procent.

A kdo splácí drahé spotřebitelské úvěry nebo kreditní kartu, měl by dluhy umořovat rychleji, než kolik velí pětina příjmu. Každý měsíc odkladu znamená další úroky, takže přání musí dočasně ustoupit.

Opatrnost je na místě i u studentů a lidí na zkrácený úvazek. Při příjmu 12 000 korun z brigád vychází spořicí hromádka na 2 400 korun, což při kolejném a jídle málokdy vyjde. I tam ale platí, že odkládat menší pevnou částku má větší cenu než neodkládat nic.

Varianta 70/20/10 a další úpravy poměrů

Poměry nejsou dogma. Pro napjaté rozpočty se používá varianta 70/20/10: 70 procent na běžný život, tedy potřeby a drobná přání dohromady, 20 procent na spoření a 10 procent na splácení dluhů. Kdo dluhy nemá, může poslední desetinu posílat na investice nebo na větší cíle, třeba rekonstrukci.

Úplným začátečníkům s velmi těsným rozpočtem někdy pomůže ještě mírnější start. Odkládat pevných 500 nebo 1 000 korun měsíčně a procenta řešit až po zvýšení příjmu je pořád lepší než rozpočet, který na papíře vypadá vzorně a v praxi se rozpadne do měsíce.

Komu hrubá procenta nestačí a chce mít výdaje pod přísnější kontrolou, může sáhnout po obálkové metodě. Ta rozděluje peníze do obálek podle konkrétního účelu, třeba na jídlo, drogerii nebo benzin. Když je obálka prázdná, utrácení v dané kategorii pro ten měsíc končí. Hodí se hlavně tam, kde peníze mizí po stokorunách a tři velké hromádky jsou moc hrubé síto.

V praxi se pravidlo 50/30/20 drží nejlépe přes dva trvalé příkazy nastavené na den po výplatě. Jeden pošle spořicí pětinu na oddělený spořicí účet, druhý převede částku na přání na druhý účet nebo kartu. Na běžném účtu pak zůstávají jen peníze na potřeby a nikdo nemusí nic počítat v hlavě.

Kontrola potom zabere pár minut za čtvrt roku. Většina bankovních aplikací umí výdaje roztřídit do kategorií, takže stačí porovnat skutečnost s plánem. Když přání dlouhodobě přetékají o dva tři tisíce, je to signál buď škrtat, nebo si přiznat, že nastavené poměry neodpovídají realitě.

Na co si dát pozor

Procenta se počítají z čistého příjmu, ne z hrubé mzdy. Kdo vyjde z hrubé, naplánuje si hromádky, na které reálné peníze nikdy nedorazí.

Pozor na platby, které nechodí každý měsíc. Pojištění auta, dárky, školní výlety nebo záloha na dovolenou umí rozpočet rozhodit, i když měsíční čísla sedí. Roční částku pomáhá vydělit dvanácti a odkládat ji průběžně jako běžnou potřebu.

Povinné splátky úvěrů patří do potřeb, do dvacetiprocentní hromádky se počítá jen to, co jde na dluhy nad rámec povinnosti. Kdo si běžnou splátku hypotéky vykazuje jako spoření, přisuzuje si úsporu, kterou nemá.

Dvacet procent na spoření také není investiční doporučení. Dřív než investice dává smysl hotovostní rezerva na několik měsíců výdajů a u konkrétních produktů se vyplatí ověřit aktuální podmínky a úroky přímo u banky nebo u poradce.

Poměry nejsou nastavené jednou provždy. Po zdražení nájmu, narození dítěte nebo změně práce přestane staré rozdělení odpovídat realitě a je potřeba ho přepočítat.

Shrnutí

Pravidlo 50/30/20 je startovní nastavení rozpočtu, ne zkouška, kterou člověk buď složí, nebo ne. Polovina čistého příjmu na potřeby, 30 procent na přání, 20 procent na spoření a dluhy. Kde čísla nesedí, tam se poměr upraví, třeba na 70/20/10, a smysl zůstane stejný: spoření dostane pevné místo v rozpočtu dřív, než se peníze rozutečou. Nejjednodušší začátek je spočítat si tři částky z poslední výplaty a nastavit trvalé příkazy na den po jejím příchodu. Po třech měsících bude vidět, jestli poměry drží, nebo se musí posunout.