Jak ušetřit peníze: 50 tipů pro domácnost, které opravdu fungují

Rodinné finance obvykle neničí jeden velký výdaj, ale desítky malých, které odcházejí z účtu samy: zálohy nastavené podle starých cen, tři streamovací služby, z nichž se sleduje jedna, nebo tarif z dob, kdy se za volání platilo po minutách. Kdo hledá, jak ušetřit peníze, najde nejvíc právě v pravidelných platbách. Následujících padesát tipů prochází pět oblastí, kterými protéká většina výdajů běžné české domácnosti.

Pro celý seznam platí jedno pravidlo: jednorázová rozhodnutí, jako přenastavení záloh nebo výpověď nepoužívané služby, přinesou víc než každodenní sebezapření. Nejdřív se vyplatí vyřídit papíry, teprve potom měnit zvyky.

Energie: úspora začíná u záloh a staré smlouvy

Elektřina a plyn patří k největším položkám rodinného rozpočtu a přitom k těm nejméně sledovaným. Smlouva se kdysi podepsala a od té doby jen odcházejí zálohy. Právě tady se dá hodně změnit od stolu za jediné odpoledne.

1. Zkontrolovat roční vyúčtování a výši záloh. Velký přeplatek znamená, že dodavatel celý rok zadržuje peníze, které mohly ležet na spořicím účtu. Velký nedoplatek zase ukazuje, že zálohy neodpovídají spotřebě. Úpravu záloh většina dodavatelů vyřídí online a kdo výrazně změnil spotřebu, třeba po zateplení, nemusí čekat na další vyúčtování.

2. Porovnat ceníky dodavatelů. Ceny elektřiny a plynu se mezi dodavateli liší i při stejné distribuční sazbě. Nezávislé srovnání nabízí kalkulátor Energetického regulačního úřadu. Samotná změna dodavatele je zdarma a papírování obvykle obstará ten nový.

3. Ubrat stupeň na termostatu. Snížení teploty v bytě o jeden stupeň ubere z nákladů na vytápění zhruba pět až šest procent. V obývacím pokoji stačí 20 až 21 stupňů, v ložnici a na chodbě méně. Termostatické hlavice na radiátorech udrží v každé místnosti jinou teplotu, v předsíni nemusí být jako v dětském pokoji.

4. Vyměnit poslední staré žárovky za LED. Proti klasické žárovce spotřebují zhruba o 80 až 90 procent méně elektřiny. Nejrychleji se investice vrátí v místnostech, kde se svítí celé večery.

5. Odstřihnout spotřebiče v pohotovostním režimu. Televize, set-top box, herní konzole nebo tiskárna odebírají proud, i když nikdo nic nesleduje. Prodlužovačka s vypínačem za stokorunu je utne všechny najednou.

6. Prát na nižší teplotu a s plnou pračkou. Většinu elektřiny při praní spotřebuje ohřev vody. Běžně nošené prádlo se na třicet až čtyřicet stupňů vypere stejně dobře jako na šedesát. Předpírka je u moderních praček většinou zbytečná a program eco pere déle, ale levněji.

7. Šetřit sušičkou. Patří k energeticky nejnáročnějším spotřebičům v bytě. Sušák pracuje zadarmo, jen pomaleji.

8. Zkrotit bojler. Voda ohřátá na 80 stupňů znamená zbytečné ztráty, rozumné nastavení se pohybuje kolem 60 stupňů. Pod 55 stupňů se kvůli riziku množení bakterií v potrubí jít nedoporučuje. U dvoutarifní sazby stojí za kontrolu, jestli ohřev opravdu běží v levnějších hodinách.

9. Vařit s pokličkou a konvici plnit podle potřeby. Hrnec bez pokličky ohřívá spíš kuchyň než jídlo. Plná konvice kvůli jednomu hrnku čaje je totéž v malém.

10. Utěsnit okna a dveře. Samolepicí těsnění stojí desetikoruny za metr a pozná se hned první zimu. Přes noc pomohou i zatažené závěsy a stažené rolety.

Jídlo: rozdíl dělá plánování, ne kupony

Potraviny jsou po bydlení druhým největším výdajem většiny rodin. Velká část peněz přitom nepadne na jídlo samotné, ale na neplánované nákupy a na to, co skončí v koši. Rozdíl mezi promyšleným a chaotickým nakupováním dělá u čtyřčlenné rodiny klidně tisíce korun měsíčně.

11. Nakupovat se seznamem. Zní to obyčejně, ale funguje to spolehlivě. Seznam brání impulzivním nákupům, které dokážou běžný košík prodražit o stokoruny.

12. Naplánovat jídla na týden dopředu. Jeden velký nákup vyjde levněji než čtyři zastávky v obchodě cestou z práce. Kdo ví, co bude vařit, nekupuje „pro jistotu“. Stačí hrubý plán večeří, snídaně a obědy se opakují samy.

13. Nechodit do obchodu hladový. Hladový zákazník hází do košíku víc a vybírá dráž. Nejhůř dopadají nákupy těsně před večeří.

14. Číst cenu za kilogram, ne za balení. Menší balení bývá v přepočtu dražší, i když na regálu působí výhodně. Přepočtená cena za jednotku je na cenovce uvedená povinně, jen menším písmem.

15. Zkusit privátní značky řetězců. Bývají o desítky procent levnější než značkové zboží a nezřídka pocházejí od stejného výrobce. U mouky, cukru, luštěnin nebo mléka je rozdíl v chuti těžko poznatelný.

16. Kupovat v akci jen to, co se doma opravdu sní. Zásoba trvanlivých potravin a drogerie v akci dává smysl. Tři jogurty navíc, které propadnou, jsou jen dražší odpad.

17. Uvařit jednou, jíst dvakrát. Dvojitá porce znamená skoro stejnou práci u plotny i stejnou energii. Polovina se sní druhý den nebo zamíří do mrazáku.

18. Nosit si oběd do práce. Modelový příklad: polední menu za 200 korun proti krabičce ze surovin za 60 korun je úspora 140 korun na jeden oběd. Tři krabičky týdně tak udělají zhruba 1 800 korun měsíčně. Nemusí jít o vaření zvlášť, stačí větší porce od večeře.

19. Připravovat kávu doma. Káva s sebou za 70 korun každý pracovní den vyjde zhruba na 1 400 korun měsíčně. Balení kvalitní zrnkové kávy na měsíc domácí přípravy stojí polovinu i méně.

20. Nakupovat sezónně. Jahody v prosinci stojí násobky červnových cen. Mimo sezónu poslouží mražená zelenina, která se sklízí v plné zralosti a cenově vychází lépe než čerstvá z dovozu. Letní ovoce se dá zamrazit nebo zavařit, dokud je levné.

21. Zařadit levnější bílkoviny. Maso bývá nejdražší položkou na talíři. Dvě jídla týdně z luštěnin, vajec nebo tvarohu srazí útratu znatelně a jídelníčku neublíží.

22. Přestat vyhazovat jídlo. Starší potraviny patří v lednici dopředu, zbytky do mrazáku a večerní slevy na pečivo nejsou ostuda. Fungují i aplikace, přes které restaurace a pekárny večer prodávají neprodané jídlo se slevou. Vyhozené jídlo je jediný výdaj, ze kterého domácnost nemá vůbec nic.

Předplatné a trvalé platby: tichý odtok z účtu

Padesát korun tady, dvě stě jinde. Pravidelné platby jsou zrádné tím, že odcházejí samy a nikdo je nevidí pohromadě. Bance, operátorovi i streamovací službě se často platí dlouho poté, co služba přestala dávat smysl.

23. Projít výpisy z účtu za tři měsíce zpátky. Jeden večer práce s tužkou v ruce. Hledají se trvalé příkazy, inkasa a opakované platby kartou. U každé položky padne otázka, jestli za ni domácnost ještě chce platit. Výpis se dá stáhnout do tabulky a seřadit podle příjemce, opakované platby pak vyskočí samy.

24. Střídat streamovací služby. Tři platformy najednou málokdo stíhá sledovat. Fungují bez závazku, takže jde jednu dokoukat, zrušit a za pár měsíců se vrátit. Účet zrušením nezaniká.

25. Přejít na rodinné tarify. Hudba, cloudové úložiště nebo streamování v rodinném plánu vyjdou na osobu výrazně levněji než samostatné účty. Podmínkou obvykle bývá společná adresa.

26. Platit ročně tam, kde je služba jistá. Roční platba bývá levnější a rozdíl často odpovídá jedné až dvěma měsíčním platbám. Smysl dává jen u služeb, které domácnost prokazatelně používá celý rok.

27. Zavolat operátorovi před koncem závazku. Retenční oddělení, tedy tým, který má udržet odcházející zákazníky, umí nabídnout výrazně lepší podmínky než veřejný ceník. Zmínka o přenosu čísla ke konkurenci jednání urychlí.

28. Hlídat zkušební verze a automatická prodloužení. Bezplatný měsíc se rád promění v placený rok. Stačí poznámka v kalendáři den před koncem zkušební doby.

29. Přestat platit bance za samozřejmosti. Vedení účtu, výběry z bankomatů nebo platby kartou nabízí řada bank bez poplatku. Stokoruna měsíčně za běžný účet je dvanáct set korun ročně za nic. Převod trvalých příkazů při změně banky zařizuje na požádání nová banka.

30. Najít pojistky, které se překrývají. Cestovní pojištění bývá součástí platební karty, odpovědnost za škody se často skrývá v pojištění domácnosti. Platit dvakrát za stejné krytí nedává smysl.

31. Přepočítat permanentky na skutečnou docházku. Modelový příklad: členství ve fitness centru za 1 000 korun měsíčně při dvou návštěvách znamená 500 korun za jeden trénink. Jednorázové vstupy nebo levnější členství pak vycházejí lépe.

Bydlení: málo rozhodnutí, velké peníze

O bydlení se nerozhoduje každý týden. Jedno správné rozhodnutí tady ale přinese víc než měsíce šetření na kávě. Většinu následujících kroků stačí udělat jednou za pár let.

32. Pohlídat si konec fixace hypotéky. Nabídka nové sazby od vlastní banky nebývá ta nejlepší možná. Vyplatí se tři až šest měsíců před koncem fixace obejít konkurenci a s nabídkami se vrátit k jednání. U milionových úvěrů znamená i malý rozdíl v sazbě stokoruny měsíčně po mnoho let. Aktuální podmínky refinancování je vhodné ověřit přímo u bank, mění se.

33. Vyjednávat při prodloužení nájmu. Hledání nového nájemníka stojí majitele inzerci, čas a mnohdy i prázdné měsíce. Spolehlivý nájemník, který platí včas, má při jednání o ceně silnější pozici, než si obvykle připouští. Argumentem je i stav bytu, nájemník, který se o něj stará, šetří majiteli výdaje za opravy.

34. Přepočítat pojištění nemovitosti a domácnosti. Staré smlouvy kryjí hodnoty z doby podpisu. Podpojištěná nemovitost znamená při škodě jen poměrné plnění, přepojištěná zase zbytečně drahou pojistku. Kontrola jednou za několik let se vyplatí oběma směry.

35. Namontovat perlátory a úspornou sprchovou hlavici. Sníží průtok vody až o polovinu, aniž by se to při mytí poznalo. Šetří dvakrát: na vodném a stočném i na energii na ohřev.

36. Dát přednost sprše před vanou. Modelové srovnání: plná vana spolkne kolem 150 litrů, pětiminutová sprcha s úspornou hlavicí zhruba 40 litrů. Při každodenní koupeli jde ročně o desítky tisíc litrů ohřáté vody.

37. Opravit protékající záchod a kapající kohoutek. Protékající nádržka propustí i stovky litrů denně a na ročním vyúčtování je znát. Nové těsnění nebo vypouštěcí ventil stojí desetikoruny až stokoruny.

38. Zvládnout drobné opravy svépomocí. Silikonování vany, výměna těsnění nebo montáž poličky řemeslníka nepotřebují, návody jsou na internetu. Elektřina a plyn naopak patří výhradně odborníkům.

39. Nakupovat vybavení z druhé ruky. Dětský nábytek, kola nebo lyže ztrácejí hodnotu rychle a v bazarech se prodávají za zlomek původní ceny. Sezónní věci vycházejí nejlevněji mimo sezónu a na školních burzách. Funguje to i obráceně, nepoužívané věci z domácnosti jdou prodat.

40. Půjčit si nářadí místo kupování. Vrtačka, kterou domácnost použije dvakrát do roka, nemusí viset v garáži. Půjčovna, soused nebo rodina vyjdou levněji než nástroj, který proleží deset let v krabici.

41. Neměnit funkční spotřebiče jen kvůli štítku. Úspornější energetická třída dává smysl ve chvíli, kdy starý kus dosluhuje. Nová lednice se ze samotného rozdílu ve spotřebě vrací dlouhé roky.

Doprava: auto stojí peníze, i když stojí

Náklady na auto lidé podceňují, protože je vidí po částech. Pojištění zvlášť, servis zvlášť, palivo zvlášť. Součet u běžného vozu jde do tisíců měsíčně.

42. Přepočítat dlouhodobý kupón na MHD. Roční kupón vychází na jednu jízdu výrazně levněji než jednotlivé jízdenky. Zlom nastává už při několika cestách týdně a rozdíl dělá tisíce korun ročně. Někteří zaměstnavatelé na dopravu přispívají, ptát se vyplatí.

43. Krátké cesty zvládnout pěšky nebo na kole. Studený motor spotřebuje nejvíc paliva právě na prvních kilometrech. Cesta autem pro pečivo je to nejdražší pečivo ve městě. Ve větších městech pomůže i bikesharing, tedy sdílená kola, krátké výpůjčky bývají v ceně kupónu na MHD nebo za pár korun.

44. Tankovat mimo dálnici a srovnávat ceny. Rozdíl mezi pumpami dělá i několik korun na litr, dálniční čerpací stanice bývají nejdražší. Ceny v okolí ukážou mobilní aplikace zdarma.

45. Zkontrolovat tlak v pneumatikách a vyklidit auto. Podhuštěné pneumatiky zvedají spotřebu i opotřebení. Střešní box namontovaný celý rok a trvale plný kufr vozí auto zbytečně draho.

46. Jezdit plynule. Předvídání, včasné přeřazení a brzdění motorem srazí spotřebu klidně o desetinu. Prudké starty ji zvedají nejvíc ze všeho.

47. Domluvit spolujízdu do práce. Dva kolegové ze stejného směru znamenají poloviční náklady na dojíždění. Při desítkách kilometrů denně jde o stokoruny týdně.

48. Spočítat, jestli se vyplatí druhé auto. Vůz, který většinu týdne stojí u chodníku, polyká peníze za pojištění, servis, dálniční známku i ztrátu hodnoty. Kombinace MHD, taxi a carsharingu, tedy sdílených aut placených po minutách, vyjde při malém nájezdu často levněji.

49. Kupovat jízdenky na vlak a dálkový autobus dopředu. Dopravci prodávají nejlevnější místa jako první. Stejná trasa koupená týden předem a hodinu před odjezdem se liší i o stovky korun.

50. Jednou ročně porovnat povinné ručení. Věrnost se u pojištění auta nevyplácí, nabídky pro nové klienty bývají levnější než automaticky prodloužená smlouva. Srovnání online zabere večer, výpověď je potřeba stihnout před koncem pojistného období. Cenu ovlivňuje i nájezd, řidiči s málo kilometry dostanou u některých pojišťoven slevu.

Na co si dát pozor

Sleva není úspora, když vede k nákupu, který by jinak nevznikl. To platí pro akční jogurty stejně jako pro novou úspornou lednici místo funkční staré. Stejná past číhá v akcích typu tři za cenu dvou, ty fungují jen u zboží, které by domácnost koupila tak jako tak.

Druhé riziko jsou nabídky energií po telefonu a u dveří. Podomní prodejce tlačí na podpis na místě, seriózní dodavatel počká. Novou smlouvu na energie se vyplatí nejdřív porovnat v klidu, ideálně přes kalkulátor Energetického regulačního úřadu, a zkontrolovat délku závazku i sankce za předčasnou výpověď.

Opatrnost je na místě i u rušení pojistek. Zrušit duplicitní cestovní pojištění je rozumné, zrušit pojištění nemovitosti nebo odpovědnosti kvůli pár stovkám ročně je hazard. U smluv se závazkem, což bývají energie i telefonní tarify, je před výpovědí potřeba znát termíny a případné pokuty.

Konkrétní ceny, sazby a podmínky se průběžně mění. Před podpisem jakékoli smlouvy je bezpečnější ověřit aktuální stav přímo u banky, dodavatele energií nebo pojišťovny.

A poslední věc: radikální škrty ve všem najednou vydrží asi jako drastická dieta. Lepší výsledky dává pár změn měsíčně, které se stihnou stát zvykem.

Shrnutí

Největší úspory se schovávají v platbách, které roky nikdo nekontroloval: energie podle staré smlouvy, zapomenutá předplatná, automaticky prodloužené povinné ručení. Rozumný postup na první měsíc vypadá takto: víkendový večer s výpisem z účtu, potom kontrola záloh na energie a telefonního tarifu. Jídlo a doprava přijdou na řadu postupně, zvyky se mění pomaleji než smlouvy. Kdo začne u trvalých plateb, uvidí první ušetřené stokoruny už na příštím výpisu.