Turista, který si na horách v Rakousku zlomí nohu, zaplatí za převoz vrtulníkem a ošetření částku, která se dá srovnat s cenou malého auta. Turista se stejným zraněním v Thajsku může doplatit na to, že soukromá nemocnice požaduje platbu předem, ještě než ho vůbec začne léčit. Cestovní pojištění existuje přesně na tenhle moment – a rozdíl mezi tím, jestli ho člověk má nebo nemá, se v zahraničí projeví okamžitě, ne až po návratu domů.

Co cestovní pojištění obvykle kryje

Základ cestovního pojištění tvoří léčebné výlohy – úhrada lékařského ošetření, hospitalizace, převozu do nemocnice a v případě vážnějšího zranění i repatriace zpět domů. K tomu se obvykle připojují další moduly: storno zájezdu (náhrada, pokud cestu musí zrušit ještě před odjezdem, typicky kvůli nemoci nebo úrazu), pojištění zavazadel (ztráta nebo poškození při přepravě), pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou třetí osobě v zahraničí a asistenční služby, které pomůžou zorganizovat péči na místě.

Přesný rozsah, limity plnění a výluky se pojišťovnu od pojišťovny i produkt od produktu výrazně liší. U léčebných výloh bývá citelný rozdíl mezi limitem v jednotkách milionů korun a limitem bez omezení – u destinací se drahým zdravotnictvím, jako jsou USA, může i zdánlivě vysoký limit rychle nestačit.

EU a Evropský průkaz zdravotního pojištění nejsou to samé co cestovní pojištění

V zemích Evropské unie a některých dalších evropských státech funguje Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC), který umožňuje čerpat nutnou zdravotní péči za stejných podmínek jako místní pojištěnci veřejného zdravotnictví. Řeší to ale jen část problému.

EHIC nekryje převoz zpět do Česka, neřeší situace, kdy je potřeba soukromé zdravotnické zařízení, a nevztahuje se na storno zájezdu ani na zavazadla. V praxi tak i cesta po Evropské unii bez doplňkového cestovního pojištění nechává cestujícího bez krytí repatriace, což bývá jedna z nejnákladnějších položek při vážnějším zdravotním komplikaci v zahraničí.

Roční pojistka, nebo jednorázová na jednu cestu

Kdo cestuje do zahraničí jen jednou nebo dvakrát ročně, obvykle vychází levněji s jednorázovým pojištěním na konkrétní cestu, kde platí přesně za počet dní strávených mimo domov. Kdo jezdí častěji – služebně, na víkendy, na opakované dovolené – se u ročního pojištění dostane na nižší cenu za den krytí, protože roční sazba se rozpočítá do všech cest za rok dohromady.

Roční pojistky mívají omezení na maximální délku jedné cesty, po jejímž překročení přestávají platit, pokud cestující nedokoupí prodloužení. Tenhle detail se snadno přehlédne u lidí, kteří jednu delší dovolenou kombinují s několika kratšími cestami v průběhu roku.

Sportovní a rizikové aktivity potřebují připojištění

Základní cestovní pojištění obvykle nepokrývá rizikové sporty automaticky. Lyžování, snowboarding, potápění, horolezectví nebo jízda na motorce v zahraničí bývají buď úplně vyloučené, nebo vyžadují samostatné připojištění za příplatek. Kdo jede na lyžařský zájezd bez tohoto připojištění a na svahu se zraní, může zjistit, že mu pojišťovna škodu z léčebných výloh odmítne proplatit právě kvůli výluce na sportovní aktivity.

Před cestou se sportovním programem se tak vyplatí zkontrolovat konkrétní seznam vyloučených a připojistitelných aktivit v pojistných podmínkách, ne se spoléhat na to, že „lyžování je přece běžná zimní dovolená”.

Na co si dát pozor před podpisem

Kromě limitu na léčebné výlohy a seznamu sportovních výluk stojí za kontrolu i výluka na již existující zdravotní potíže (chronická onemocnění bývají často z krytí vyloučená nebo vyžadují speciální připojištění), spoluúčast u storna zájezdu a to, jestli pojistka kryje i asistenční linku dostupnou nepřetržitě v jazyce, kterému cestující rozumí.

U rodinné dovolené je dobré zkontrolovat, zda pojistka automaticky kryje děti do určitého věku, nebo jestli je nutné je připojistit zvlášť. A u cest do zemí mimo Evropu, kde neplatí EHIC, se vyplatí volit vyšší limit léčebných výloh než v rámci Evropy – ceny zdravotní péče se stát od státu liší řádově.

Co dělat, když se něco stane

Při vážnějším zdravotním problému nebo jiné pojistné události v zahraničí je prvním krokem kontaktovat asistenční linku pojišťovny uvedenou na pojistné kartě, ne rovnou platit a řešit náhradu až po návratu. Asistenční služba dokáže zprostředkovat komunikaci s místním zdravotnickým zařízením, potvrdit krytí přímo na místě a u vážnějších případů zajistit i repatriaci. Konkrétní postup nahlášení škody a potřebné doklady se liší podle pojišťovny a je uvedený v pojistných podmínkách nebo na pojistné kartě.

Další typy pojištění a to, jak si vybrat podle konkrétní životní situace, shrnuje přehled druhů pojištění.