V lednu 2009 se objevil první blok bitcoinové sítě. Do zprávy, kterou jeho tvůrce pod pseudonymem Satoshi Nakamoto natrvalo zapsal do veřejné databáze, vložil titulek dobových novin o chystané záchraně bank. Bylo to gesto: bitcoin měl fungovat jako peníze, které nepotřebují banku ani stát, aby je někdo zachraňoval. Sedmnáct let potom je bitcoin nejznámější kryptoměnou na světě, ale jak přesně funguje těžba, halving nebo proč je jeho nabídka navždy omezená, zůstává pro většinu lidí záhadou.

Jak bitcoin funguje bez banky uprostřed

Bitcoin běží na blockchainu, veřejné databázi transakcí, kterou nespravuje jedna instituce, ale tisíce nezávislých počítačů po celém světě. Když někdo pošle bitcoin jinému uživateli, transakce se rozešle do sítě a čeká na zařazení do nového bloku.

Vlastnictví bitcoinu nedokazuje občanka ani výpis z účtu, ale soukromý klíč, dlouhý kryptografický kód. Kdo klíč má, může s bitcoiny disponovat. Kdo ho ztratí, nemá se na koho obrátit. V systému neexistuje centrální správce, který by heslo obnovil nebo transakci vrátil zpět.

Síť běží nepřetržitě bez ohledu na svátky, víkendy nebo otevírací dobu banky. Zápisy do blockchainu jsou navíc veřejné. Historii libovolné bitcoinové adresy si může dohledat kdokoli, i když jméno majitele z ní samo o sobě nevyčte.

Kdo chce s bitcoinem pracovat, potřebuje bitcoinovou adresu, veřejný kód odvozený od klíče, na který mu ostatní mohou poslat platbu. Za zařazení transakce do bloku se navíc platí poplatek, jehož výše se odvíjí od aktuálního vytížení sítě. Čím víc lidí najednou posílá bitcoiny, tím vyšší poplatek je potřeba nabídnout, aby těžaři transakci zařadili mezi ty přednostní.

Těžba: kde se berou nové bitcoiny

Nové bitcoiny nevydává centrální banka, ale vznikají těžbou. Těžaři po celém světě pouštějí výkonné počítače do soutěže: řeší matematickou hádanku, jejíž výsledek jde jen těžko uhodnout dopředu a snadno ověřit, jakmile ho někdo najde.

Kdo hádanku vyřeší první, přidá do blockchainu nový blok transakcí a dostane odměnu, nové bitcoiny plus poplatky z transakcí, které do bloku zařadil. Tomuhle principu se říká proof of work, důkaz vykonané práce.

Síť si sama hlídá tempo. Obtížnost hádanky se zhruba jednou za dva týdny přepočítává tak, aby nový blok vznikal v průměru každých deset minut, ať už těží deset lidí, nebo miliony strojů po celém světě. Když se do těžby zapojí víc výkonu, hádanka zesložití. Když těžaři odejdou, zjednoduší se.

Tahle soutěž stojí obrovské množství elektřiny, protože vyhrává ten, kdo má víc výpočetního výkonu. Kritici bitcoinu proto dlouhodobě upozorňují na uhlíkovou stopu těžby. Zastánci naopak poukazují na rostoucí podíl obnovitelných zdrojů a přebytkové energie, kterou by síť jinak nikdo nevyužil.

Samostatný těžař dnes nemá prakticky šanci vytěžit blok sám, konkuruje mu kombinovaný výkon tisíců specializovaných strojů po celém světě. Proto se těžaři sdružují do takzvaných těžebních poolů, kde společně nabízejí výpočetní výkon a odměnu si dělí podle toho, kolik kdo přispěl. Samostatné těžení se dnes vyplácí prakticky jen velkým firmám s levnou elektřinou a specializovaným hardwarem.

Halving: proč se odměna pravidelně snižuje

Odměna za vytěžený blok se každých 210 000 bloků, zhruba jednou za čtyři roky, sníží na polovinu. Tomuhle mechanismu se říká halving. Na začátku v roce 2009 činila odměna 50 bitcoinů za blok, po několika halvinzích klesla na zlomek téhle částky.

Halving má jednoduchý důsledek. Tempo, kterým přibývají nové bitcoiny, se v čase zpomaluje, zatímco poptávka nemusí. Právě tenhle mechanismus stojí za tím, že se o bitcoinu mluví jako o deflačním aktivu, tedy takovém, jehož nabídka časem roste čím dál pomaleji, místo aby ji centrální banka podle potřeby zvyšovala.

Poslední bitcoin by se podle současného nastavení sítě měl vytěžit až kolem roku 2140. Dovtud bude odměna za blok halvingy postupně klesat, až se prakticky rozplyne na zlomky jednotky. K dosavadním halvingům došlo v letech 2012, 2016, 2020 a 2024, vždy zhruba ve čtyřletých odstupech podle toho, jak rychle síť skutečně dotěží příslušný počet bloků.

21 milionů a víc jich nebude

Do zdrojového kódu bitcoinu je pevně zapsaný strop: celkem kdy vznikne nejvýš 21 milionů bitcoinů. Na rozdíl od korun nebo eur, které může centrální banka podle situace v ekonomice tisknout dál, u bitcoinu podobná možnost neexistuje. Až se vytěží poslední mince, nabídka se zastaví natrvalo.

Realita je ještě o něco skromnější, než číslo 21 milionů napovídá. Analytici odhadují, že miliony bitcoinů jsou nenávratně ztracené: patří k zapomenutým heslům, vyhozeným pevným diskům nebo účtům zemřelých majitelů, ke kterým nikdo jiný nezná přístupové klíče. Skutečně dostupná nabídka je proto nižší, než ukazuje čítač vytěžených mincí.

Tenhle strop je zapsaný v softwaru, který používají všechny počítače v síti. Změnit ho by šlo jen tak, že by se na tom shodla naprostá většina těžařů i uživatelů najednou, což se dosud nestalo a odpůrci změny to považují za nepravděpodobné i do budoucna.

Tahle pevně daná a časem stále vzácnější nabídka je hlavní důvod, proč se o bitcoinu mluví jako o digitálním zlatě. Kdo hledá jinou, fyzickou formu uchování hodnoty s podobnou logikou omezené nabídky, může sledovat i investiční zlato. Jeho cena kolísá zpravidla mnohem mírněji, zato ho nelze poslat na druhý konec světa během několika minut jako bitcoin.

K čemu bitcoin vlastně slouží

Satoshi Nakamoto popsal bitcoin jako elektronickou hotovost pro platby mezi lidmi bez banky uprostřed. V praxi se tahle původní představa naplnila jen částečně. Poplatky a rychlost běžné bitcoinové transakce nejsou uzpůsobené na placení oběda nebo nákup rohlíků a většina obchodů bitcoin jako platidlo vůbec nepřijímá.

Mnohem víc se bitcoin uchytil jako spekulativní investiční aktivum a jako uchovatel hodnoty pro lidi, kteří nedůvěřují bankám, státům nebo tradičním měnám. Někteří investoři ho drží podobně jako zlato, jako pojistku proti znehodnocení peněz nebo politické nestabilitě.

V Česku není bitcoin zákonným platidlem a banky ani finanční správa ho jako měnu neuznávají. Pro daňové účely se s ním zachází podobně jako s jiným majetkem, zisk z prodeje může podléhat dani z příjmu. Ojediněle bitcoin jako platbu přijímají i jednotlivé obchody nebo služby, jde ale o výjimku, ne pravidlo. Jinde ve světě, například v Salvadoru, se stát pokusil bitcoin zavést jako zákonné platidlo vedle vlastní měny.

Bitcoin se v posledních letech dostal i do tradičních investičních produktů. Od roku 2024 mohou investoři v USA kupovat podíly ve spotových bitcoinových ETF fondech přes běžný investiční účet, podobně jako u fondu na zlato nebo akcie, bez nutnosti řešit vlastní peněženku nebo kryptoměnovou burzu. I tahle cesta ale nese stejné riziko cenové volatility jako přímé držení bitcoinu, jen bez starostí o technickou úschovu klíčů.

Na rychlost a poplatky hlavní bitcoinové sítě reaguje takzvaná druhá vrstva, nejznámější pod názvem Lightning Network. Jde o samostatnou síť postavenou nad bitcoinem, která umožňuje posílat menší platby prakticky okamžitě a za zlomek poplatku hlavní sítě. Používá ji zatím jen menšina uživatelů a obchodů, ale ukazuje směr, kterým se řeší omezení bitcoinu jako platebního prostředku pro běžné nákupy.

Čím se bitcoin liší od ostatních kryptoměn

Po bitcoinu vzniklo tisíce dalších kryptoměn, řada z nich si z jeho kódu jen vypůjčila základní princip a upravila detaily. Bitcoin si přesto drží pozici nejznámější a nejhodnotnější kryptoměny, hlavně díky délce fungování sítě, počtu zapojených počítačů a tomu, že jeho pravidla, včetně stropu 21 milionů, se od začátku prakticky neměnila.

Novější kryptoměny často slibují rychlejší transakce, nižší poplatky nebo dodatečné funkce, jako jsou programovatelné takzvané chytré smlouvy. Bitcoinová síť naopak sází na jednoduchost a stálost pravidel před rychlým vývojem. Zastánci to považují za výhodu z hlediska bezpečnosti a předvídatelnosti, kritici za brzdu dalšího rozvoje.

Rizika, se kterými bitcoin počítá

Cena bitcoinu dokáže v krátkém čase prudce vzrůst i propadnout o desítky procent, aniž by se cokoli zásadního ve fungování sítě změnilo. Kdo bitcoin kupuje s penězi, které bude brzy potřebovat na něco jiného, riskuje, že bude muset prodávat zrovna v době propadu.

Na rozdíl od akcie nebo dluhopisu bitcoin nenese žádný vnitřní výnos, žádnou dividendu ani úrok. Jeho hodnota stojí čistě na tom, že je někdo ochotný v budoucnu zaplatit víc, než kolik dal majitel. Bitcoin nevydělává, jen se s ním obchoduje.

Kdo si bitcoin koupí a spravuje si ho sám, nese i technické riziko: ztrátu soukromého klíče, napadenou peněženku nebo chybně zadanou adresu, kam peníze zmizí nenávratně. Kdo ho nechá na burze, spoléhá na její zabezpečení a poctivost. Historie kryptoměnového trhu zná i případy zkrachovalých nebo podvodných burz.

Teoreticky hrozí bitcoinu i takzvaný útok 51 procenty: pokud by jediná skupina těžařů ovládla víc než polovinu výpočetního výkonu celé sítě, mohla by dočasně bránit v zařazování cizích transakcí nebo se pokusit o dvojí útratu stejných mincí. U bitcoinu je síť natolik rozsáhlá a rozptýlená mezi konkurenční těžaře, že se podobný scénář považuje za nákladný a nepravděpodobný. U menších kryptoměn s nižším výpočetním výkonem je riziko reálnější.

Bitcoin má mezi kryptoměnami nejvyšší tržní hodnotu, tedy součet ceny všech vytěžených mincí, ale ani to není zárukou, že cena nemůže dlouhodobě klesat. Podobně jako u firmy na burze platí, že minulý vývoj nezaručuje budoucí výsledek.

Regulace bitcoinu se v jednotlivých zemích teprve vyvíjí. Pravidla pro obchodování, zdanění nebo ochranu investorů se mohou v budoucnu měnit způsobem, který dnes nejde přesně předvídat.

Kdo teprve zvažuje první nákup kryptoměny a chce znát základní kroky a rizika spojená s výběrem burzy nebo peněženky, najde je v článku Kryptoměny pro začátečníky: jak fungují a jak začít.

Shrnutí

Bitcoin je kryptoměna s pevně daným stropem 21 milionů kusů, kterou těží počítače soutěžící v řešení kryptografické hádanky, a jejíž těžební odměna se každé čtyři roky halvingem snižuje na polovinu. Původně zamýšlený jako platidlo bez banky se v praxi prosadil hlavně jako spekulativní aktivum a nástroj uchování hodnoty.

Kdo o bitcoinu uvažuje, měl by počítat s tím, že jde o rizikovou investici s možností citelné ztráty, ne se zaručeným výnosem. Rozhodnutí, jestli a kolik do něj vložit, patří spíš do rozhovoru s nezávislým finančním poradcem než do rychlého kliknutí na burze.