Daně v Česku: přehled daní, které platí domácnosti i firmy

Výplatní páska ukáže dvě čísla: hrubou mzdu a částku, která nakonec dorazí na účet. Rozdíl mezi nimi je z velké části daň z příjmu, kterou za zaměstnance spočítá a odvede zaměstnavatel. Se stejnou daní se ale musí sám poprat i řemeslník na živnostenský list nebo majitel bytu, který ho pronajímá.

Daň z příjmu přitom není jediná, se kterou se běžný člověk za rok setká. Další si platí přímo u pokladny, aniž by o tom přemýšlel, protože je zahrnutá v ceně rohlíku i nové pračky. Třetí přijde poštou nebo do datové schránky jednou za rok tomu, kdo vlastní dům, byt nebo pozemek.

Kolik daní v Česku vůbec existuje a kdo je platí, není otázka jen pro účetní. Týká se každého, kdo pracuje, nakupuje nebo něco vlastní. Přehled níže shrnuje hlavní daně, se kterými se domácnosti a drobní podnikatelé potkávají nejčastěji, a u každé odkazuje na podrobnější článek.

Kolik daní se týká jedné domácnosti

Většina lidí zná daně jen podle toho, kde jim ukrajují z peněz nejvíc. Ve skutečnosti se během roku potkají s několika různými daněmi, aniž by si to museli uvědomovat.

Zaměstnanec bez vlastní nemovitosti a bez peněz na investičním účtu se prakticky celý rok potká jen s daní z příjmu, kterou strhává mzdová účtárna, a s DPH, kterou platí v ceně zboží. Jakmile přibude byt, auto ve firmě nebo úspory v podílovém fondu, přibudou i další řádky v tabulce.

Rodina s vlastním domem řeší navíc jednou ročně daň z nemovitých věcí. Živnostník s druhým příjmem z pronájmu garáže si k vlastním zálohám na dani z příjmu musí přidat i to, že příjem z nájmu patří do stejného přiznání, jen v jiné kolonce.

Čtvrtou skupinou jsou lidé, kteří si peníze nechávají pracovat v akciích, fondech nebo kryptoměnách. Ti se běžně nepotkávají s žádným zvláštním přiznáním, dokud drží pozici. Daňová povinnost jim vzniká až prodejem se ziskem, a to buď formou srážkové daně, kterou strhne obchodník rovnou, nebo formou vlastního přiznání, pokud zisk zdanění nepodléhá u zdroje.

Kdo daně vybírá a kam putují

Většinu daní v tabulce vybírá finanční úřad, tedy Finanční správa. Týká se to daně z příjmu, DPH i daně z nemovitých věcí, i když peníze z posledně jmenované nakonec putují do rozpočtu obce, kde nemovitost stojí, ne státu. Spotřební daň z pohonných hmot, alkoholu a tabáku spravuje celní správa, protože historicky navazuje na dovoz a distribuci zboží přes hranice.

Pro poplatníka je tenhle rozdíl většinou neviditelný. Platí se přes stejný účet, případně přes Portál MOJE daně, bez ohledu na to, který úřad si peníze nakonec eviduje. Zajímavým se stává až ve chvíli, kdy něco nefunguje, třeba když si obec zvedne koeficient u daně z nemovitých věcí a s dotazem je potřeba jít jinam než na finanční úřad.

Daň z příjmu: největší položka na výplatní pásce

Daň z příjmu fyzických osob dopadá na mzdu, honorář, nájem z pronajatého bytu i na zisk ze samostatné výdělečné činnosti. Základ daně, tedy částka, ze které se daň počítá, se u každého z těchto příjmů skládá trochu jinak. Princip zůstává stejný: od příjmu se odečtou uznatelné výdaje nebo náklady a výsledek se zdaní.

Zaměstnancům daň každý měsíc strhává a odvádí zaměstnavatel, takže se s finančním úřadem sami nepotkají, pokud nemají důvod podávat přiznání navíc. Živnostníci a firmy si daň počítají a platí sami, obvykle formou záloh během roku a vyrovnáním na konci.

Podrobný výpočet, obě sazby daně i rozdíl mezi zaměstnancem a OSVČ popisuje článek o dani z příjmu fyzických osob. Tady stačí vědět, že jde o daň, která se týká nejvíc lidí ze všech a že se v jejím rámci řeší i pronájem bytu nebo prodej akcií, pokud zisk nesplní podmínky pro osvobození.

Vlastní kapitolou je daň z příjmu právnických osob. Majitel eseróčka se s daní z příjmu potká dvakrát: firma nejdřív zdaní svůj zisk jako právnická osoba, a teprve když si majitel nechá vyplatit podíl na zisku, zaplatí ještě srážkovou daň z dividendy. Dvě různé daně, dvě různé kapsy, ze kterých peníze ubudou.

Živnostník na rozdíl od majitele eseróčka tohle zdvojení neřeší. Jeho zisk se zdaní jednou, přímo v rámci daně z příjmu fyzických osob, protože si vyplácí sám sebe. Volba mezi podnikáním na živnostenský list a přes vlastní firmu se často láme právě na tomhle rozdílu, ne jen na výši samotné sazby.

DPH: daň, kterou platí úplně každý

Daň z přidané hodnoty je jediná daň, kterou platí prakticky každý člověk v zemi, ať pracuje, nebo ne. Je zahrnutá v ceně zboží a služeb, takže se u pokladny nikdo nemusí ptát, kolik z ceny mléka nebo mobilu tvoří daň. Cena na cenovce je konečná, spotřebitel neřeší žádný dodatečný výpočet.

Odvádí ji firmy a živnostníci, kteří jsou plátci DPH, ne koncový zákazník přímo. Prodejce vybere peníze od zákazníka a příslušnou část odvede státu. Rozdíl mezi DPH na vstupu a výstupu si může za určitých podmínek nárokovat zpět, pokud sám nakupuje zboží nebo služby, ze kterých DPH platil dodavateli. Sazby se liší podle typu zboží a služby, běžné potraviny mívají obvykle nižší sazbu než třeba elektronika nebo služby v restauraci.

Ne každá firma nebo živnostník je plátcem DPH automaticky. Malé firmy s nízkým obratem plátcem být nemusí a fakturují bez daně. Plátcem se stávají povinně až po překročení obratového limitu, který stanovuje zákon, nebo se mohou registrovat dobrovolně dřív, třeba proto, aby si mohly nárokovat odpočet DPH z vlastních nákupů. Přechod mezi neplátcem a plátcem mění celé nastavení cen na fakturách, proto se firmy tomuto kroku často věnují s předstihem.

Kdo si potřebuje spočítat, kolik z ceny tvoří základ a kolik daň, nebo jak DPH ovlivní fakturu při přechodu na plátcovství, najde nástroj v kalkulačce DPH.

Spotřební daň schovaná v ceně benzinu i cigaret

Podobně jako DPH funguje i spotřební daň, jen se týká užšího okruhu zboží: pohonných hmot, alkoholu, tabákových výrobků a několika dalších komodit. Je zahrnutá v ceně už na čerpací stanici nebo v obchodě, spotřebitel ji nikde zvlášť neplatí ani nepřiznává.

Cíl státu je u této daně dvojí. Vybrat peníze do rozpočtu a zároveň prodražit zboží, jehož spotřebu chce omezit. Řidiče i kuřáky se tak spotřební daň dotýká denně, i když o ní většina z nich nikdy neslyšela pod tímto jménem.

Podobně nenápadně funguje i takzvaná ekologická daň, která se týká elektřiny, zemního plynu a některých pevných paliv. Domácnost ji platí rovnou v ceně na faktuře od dodavatele energie, žádné samostatné přiznání ani platbu neřeší. I tahle daň patří mezi ty, které člověk platí, aniž by si na to musel vzpomenout.

Daň z nemovitých věcí: dopis jednou za rok

Kdo vlastní dům, byt, garáž nebo pozemek, má jednou ročně povinnost přiznat a zaplatit daň z nemovitých věcí. Výše se počítá podle druhu nemovitosti, její plochy a podle koeficientu, který si nastavuje obec, kde nemovitost stojí. Dvě podobné chalupy v různých obcích tak mohou mít jinou daň.

Přiznání se podává jen jednou, při nabytí nemovitosti nebo při změně, která výši daně ovlivní, třeba při přístavbě. V dalších letech finanční úřad daň sám vyměří na základě dřív podaných údajů a majiteli jen pošle výzvu k platbě. Termíny podání i splatnosti se rok od roku mohou mírně lišit, aktuální stav si proto majitel ověří na webu Finanční správy nebo v Portálu MOJE daně.

Byt v družstevním vlastnictví je z pohledu této daně jiný případ než byt v osobním vlastnictví, protože formálně nemovitost vlastní družstvo, ne jednotlivý člen. Kdo si tím není jistý, odpověď najde přímo ve výpisu z katastru nemovitostí.

Daň se netýká jen domů a bytů. Zdaňuje se i zahrada, pole, les nebo garáž stojící mimo dům, každá kategorie má vlastní způsob výpočtu podle výměry a účelu využití. Rekreační chata na okraji lesa tak může mít úplně jiný základ daně než stejně velký pozemek vedený jako zahrada u rodinného domu.

Spoluvlastníci nemovitosti, typicky manželé nebo sourozenci, kteří zdědili dům společně, si musí mezi sebou domluvit, kdo přiznání podá. Buď to udělá jeden za všechny, nebo každý zvlášť za svůj podíl. Bez dohody hrozí, že přiznání nepodá nikdo, a to i uprostřed jinak bezproblémové rodinné shody.

U vyšších částek umožňuje zákon rozložit platbu daně z nemovitých věcí do dvou splátek během roku místo jedné jednorázové platby. Možnost se hodí hlavně vlastníkům víc nemovitostí najednou, kde jednorázová platba znamená citelný výdaj v jednom měsíci.

Stálo by za zmínku, že dřív k dani z nemovitých věcí patřila i daň z nabytí nemovitosti, kterou platil kupující při koupi domu nebo bytu. Tu stát zrušil a dnes se při běžné koupi nemovitosti neplatí. Podobně se dědická a darovací daň sloučily s daní z příjmu, u blízkých příbuzných navíc bývá dědictví i dar obvykle osvobozený.

Kdo řeší daň z investic a úspor

Úspory na spořicím účtu, termínovaném vkladu nebo výplata dividendy z akcií se zdaňují jinak než mzda. Banka nebo obchodník s cennými papíry strhne srážkovou daň přímo u zdroje, dřív než peníze vůbec dorazí na účet klienta. Střadatel ani investor tak nic sám nepřiznává, dostává už čistý výnos.

Jinak je to u prodeje majetku se ziskem, třeba akcií, podílových listů, kryptoměn nebo nemovitosti. Zisk z prodeje může být od daně osvobozený, pokud majetek zůstal v držení dostatečně dlouho, takzvaný časový test. Konkrétní délka testu i výjimky se liší podle typu majetku a v čase se mění, kdo prodej plánuje, by si aktuální podmínky měl ověřit předem, ne až po prodeji.

Zvláštním případem jsou kryptoměny, kde se zdanění zisku řeší podobně jako u jiného majetku prodávaného se ziskem. Základní princip fungování bitcoinu a dalších kryptoměn shrnuje článek co je bitcoin a jak funguje.

Specifická je i investice do zlata. Takzvané investiční zlato, které splňuje zákonem dané parametry čistoty a formy, je v Česku osvobozené od DPH, na rozdíl od šperků nebo mincí, které tuto definici nesplňují. Rozdíl mezi jednotlivými formami investice do zlata a to, na co si dát pozor, popisuje článek o investičním zlatě.

Kdo investuje pravidelně a přes českého obchodníka nebo banku, má práci nejjednodušší. Instituce mu na konci roku vystaví přehled zdaněných výnosů, případně daň rovnou strhne sama. Komplikovaněji je na tom investor, který nakupuje přes zahraniční platformu bez povinnosti srážet českou daň. Tam si musí zisky sám dohledat, spočítat a přiznat, bez ohledu na to, jestli peníze fyzicky poslal zpátky na český účet.

Dlouhodobému investování se věnují i dva daňově zvýhodněné nástroje, doplňkové penzijní spoření a dlouhodobý investiční produkt, zkráceně DIP. Oba umožňují snížit základ daně o vložené peníze, výměnou za to, že je nutné je nechat ležet až do důchodového věku. Parametry obou produktů se v posledních letech měnily, aktuální podmínky proto raději ověřit u poskytovatele, ne podle staré poučky od známého.

Slevy a odpočty: dva nástroje, jeden cíl

Zákon nabízí dva různé způsoby, jak výslednou daň snížit, a lidé si je běžně pletou. Odpočet snižuje základ daně, tedy částku, ze které se daň teprve počítá. Typickým příkladem jsou úroky z hypotéky, dary na charitu nebo příspěvky na penzijní spoření.

Sleva na dani funguje jinak. Neodečítá se od základu, ale přímo od už vypočtené daně. Sleva na poplatníka, daňové zvýhodnění na dítě, sleva na manžela nebo manželku nebo sleva na invaliditu a průkaz ZTP/P tak ubírají korunu za korunu z částky, kterou by jinak poplatník musel odvést. Přehled hlavních slev, komu náleží a jak se uplatňují, popisuje článek o slevách na dani.

Mezi odpočty patří kromě úroků z hypotéky a darů také příspěvky na doplňkové penzijní spoření nebo životní pojištění, případně vklady do dlouhodobého investičního produktu. Každý z těchto nástrojů má vlastní podmínky, od kdy se odpočet dá uplatnit až po to, co se stane, když poplatník smlouvu předčasně zruší. Jedna věc je pro všechny odpočty společná: bez smlouvy nebo potvrzení instituce si je poplatník neuplatní, i kdyby peníze fakticky posílal celý rok.

Kdo podává daňové přiznání a kdy

Většina zaměstnanců s jedním zaměstnavatelem přiznání nepodává vůbec. Za ně roční vyrovnání udělá mzdová účtárna v rámci takzvaného ročního zúčtování, pokud o něj zaměstnanec požádá a splní podmínky.

Přiznání musí typicky podat OSVČ, lidé s příjmem z pronájmu, ti, kdo měli za rok víc zaměstnavatelů souběžně, nebo kdo prodal majetek se ziskem, na který se nevztahuje osvobození. Patří sem i lidé s příjmem ze zahraničí nebo s příjmy, které nikdo za ně nezdanil srážkou u zdroje, třeba honorář za jednorázovou zakázku bez uzavřené pracovní smlouvy.

Kdo si není jistý, jestli se ho povinnost týká, udělá lépe, když si to ověří předem, než aby čekal na výzvu od finančního úřadu. Dodatečně podané přiznání totiž může znamenat sankci navíc, i když jde jinak o poctivou chybu. Krok za krokem, jak přiznání vyplnit a podat, popisuje článek daňové přiznání krok za krokem.

Na co si dát pozor

Pozdní podání přiznání nebo pozdní platba daně obvykle znamenají sankci. Konkrétní výše a podmínky se ale mění a liší podle typu prohřešku i podle toho, jak dlouho prodlení trvá. Kdo si není jistý termínem nebo formou podání, ověří si aktuální informace na webu Finanční správy nebo v Portálu MOJE daně, ne na diskuzním fóru.

Elektronické podání je pro část poplatníků povinné, typicky pro ty, kdo mají zřízenou datovou schránku. Přiznání na papíře v takovém případě úřad nepřijme jako platné, i kdyby dorazilo včas.

Silniční daň je dobrý příklad toho, jak se pravidla mění. V posledních letech se týká hlavně firem s nákladními vozidly a autobusy, běžný řidič osobního auta se s ní dnes obvykle nepotká. Kdo firmu vlastní nebo v ní účtuje, by si přesto měl aktuální rozsah povinnosti ověřit, protože výjimky existují.

Podobná opatrnost se hodí i u daně z nemovitých věcí, když se v obci mění koeficient. Obec o zvýšení obvykle informuje vyhláškou, ne osobním dopisem každému vlastníkovi, takže si vyšší částku leckdo všimne až na výzvě k platbě. Kontrola webu vlastní obce jednou za čas dokáže tomuhle překvapení předejít.

Shrnutí

Běžná domácnost se za rok potká s daní z příjmu, s DPH schovanou v cenách a případně s daní z nemovitých věcí, pokud něco vlastní. Kdo si spořil nebo investoval, přidá ještě srážkovou daň, nebo daň ze zisku z prodeje majetku. Kdo vlastní firmu, řeší navíc daň z příjmu právnických osob jako samostatnou kapitolu.

Orientace v tomhle přehledu se hodí i proto, aby člověk věděl, kam se obrátit, když něco nesedí. U daně z příjmu a slev je to mzdová účtárna nebo finanční úřad, u daně z nemovitých věcí obec, u DPH dodavatel na faktuře.

Kdo chce jít hlouběji, najde podrobnosti k dani z příjmu fyzických osob, ke slevám na dani i k samotnému podání přiznání v navazujících článcích. Tenhle přehled slouží jako mapa, kam se v jednotlivých tématech vydat dál.