Od 1. července 2024 platí u doplňkového penzijního spoření jiná pravidla, než na jaká byli lidé zvyklí roky předtím. Spousta starších smluv přitom běží dál na původním nastavení vkladu, které dnes znamená nižší státní příspěvek, než na jaký by účastník mohl dosáhnout. Penzijko, jak se doplňkovému penzijnímu spoření běžně říká, zůstává nejrozšířenějším nástrojem spoření na stáří v Česku. Otázka, jestli se vyplatí, ale nemá jednu odpověď pro každého.

Jak penzijko funguje

Účastník uzavře smlouvu s penzijní společností a posílá jí pravidelné vklady, které společnost investuje do jednoho nebo víc účastnických fondů podle zvoleného rizikového profilu. Ze zákona musí každá penzijní společnost nabízet aspoň jeden povinně konzervativní fond, který smí investovat jen do státních dluhopisů a nástrojů peněžního trhu. Vedle něj bývá v nabídce vyvážený a dynamický fond s vyšším podílem akcií a tím i větším kolísáním hodnoty.

Peníze jsou majetkem účastníka, ne penzijní společnosti, a při změně poskytovatele je lze převést jinam bez ztráty naspořené doby, která se pro účely výplaty počítá od založení první smlouvy, ne od přechodu k nové společnosti. Rozdíl mezi fondy je hlavně v poměru očekávaného výnosu a rizika. Konzervativní fond kolísá málo, ale dlouhodobě z něj bývá po odečtení inflace a poplatků jen skromné zhodnocení. Dynamický fond může v jednotlivých letech víc ztratit i víc vydělat.

Penzijko se často plete se starším penzijním připojištěním, které existovalo už před rokem 2013. Nové smlouvy penzijního připojištění se dnes nesjednávají, kdo ho má, zůstává v takzvaném transformovaném fondu se staršími podmínkami, včetně garance nezáporného zhodnocení, kterou nové účastnické fondy DPS nemají. Kdo dnes zakládá spoření na stáří poprvé, sjednává automaticky DPS, ne starý produkt.

Státní příspěvek podle nových pravidel

Nejvýraznější změna z léta 2024 se týká státního příspěvku. Nárok na něj vzniká až od vkladu 500 Kč měsíčně, dřív stačilo méně. V pásmu mezi 500 a 1 700 Kč měsíčně stát přidává vždy 20 procent z vložené částky. Kdo posílá přesně 1 700 Kč a víc, dosáhne na maximální státní příspěvek 340 Kč měsíčně, tedy 4 080 Kč za rok.

Pro srovnání: vklad 800 Kč měsíčně znamená státní příspěvek 160 Kč, vklad 1 200 Kč přidá 240 Kč. Kdo posílá míň než 500 Kč, nedostane od státu nic, ani poměrnou část. Právě tahle hranice bývá past pro lidi, kteří si penzijko založili před rokem 2024 na nižší částku a od té doby ji neupravili.

Daňový odpočet a společný limit s DIP

Daňový odpočet se od státního příspěvku liší tím, na koho cílí. Zatímco příspěvek dostane každý, kdo posílá aspoň 500 Kč, odpočet má smysl hlavně pro lidi s vyšším příjmem a vyšší úložkou. Odečíst lze jen tu část vlastního vkladu, která přesahuje 1 700 Kč měsíčně, tedy 20 400 Kč ročně. Zbytek se do stropu nezapočítává, protože z něj už plyne státní příspěvek. Celkový roční odpočet za penzijko, DIP a další produkty spoření na stáří dohromady nesmí přesáhnout 48 000 Kč, bez ohledu na to, kolik smluv má poplatník sjednaných. Podrobný přehled, jak se odpočet dostane do daňového přiznání a s čím dalším se sčítá, popisuje text o daňových odpočtech. Kdo už pobírá starobní důchod, může si odečíst všechny své příspěvky bez omezení na částku nad 1 700 Kč.

Zaměstnavatel může na penzijko i na DIP přispívat zaměstnanci až 50 000 Kč ročně, aniž by se z toho odváděla daň. I tenhle limit je společný pro celou skupinu produktů, ne pro každý zvlášť. Řada firem tenhle příspěvek nabízí jako zaměstnanecký benefit, výše i podmínky se ale liší zaměstnavatel od zaměstnavatele, takže se vyplatí zjistit si podmínky přímo v personálním oddělení, ne spoléhat na to, co má kolega.

DIP jako alternativa

Dlouhodobý investiční produkt sdílí s penzijkem daňový odpočet i podmínku výplaty, funguje ale jinak. Místo fondů penzijní společnosti si účastník volí z širší nabídky investičních nástrojů, od ETF po jednotlivé akcie, u poskytovatele s licencí České národní banky. Na rozdíl od penzijka k DIP nechodí žádný státní příspěvek. Kdo posílá měsíčně málo, obvykle pod tisícovku, má penzijko výhodnější díky garantovanému příspěvku, který u DIP chybí. Kdo naopak investuje vyšší částky a chce širší volbu než pár fondů od jedné společnosti, míří spíš k DIP. Řada lidí kombinuje oboje: penzijko na minimální vklad pro plný státní příspěvek, DIP na zbytek částky, kterou chtějí na stáří odkládat. Jak DIP přesně funguje a co stojí předčasný výběr, rozebírá samostatný text o dlouhodobém investičním produktu (DIP).

Modelová kombinace může vypadat takto: účastník posílá 1 700 Kč měsíčně na penzijko, dosáhne na plný státní příspěvek 340 Kč, ale protože se drží přesně na hranici 1 700 Kč, žádnou část si daňově neodečte. Zbylých 1 300 Kč z rozpočtu na spoření pošle na DIP, kde investuje do širšího ETF portfolia. U DIP platí odpočet od první koruny, takže si celých 15 600 Kč ročních vkladů na DIP odečte od základu daně, protože se vejde do společného stropu 48 000 Kč.

Výplata a co se stane při předčasném výběru

U smluv uzavřených od 1. ledna 2024 platí pro řádnou výplatu dvě podmínky zároveň: věk 60 let a doba spoření aspoň 120 měsíců, tedy deset let. U starších smluv, uzavřených do konce roku 2023, bývá potřeba spoření kratší. Přesné znění u konkrétní smlouvy je vhodné ověřit přímo u penzijní společnosti, protože přechodná pravidla se mezi jednotlivými poskytovateli mohou lišit v detailech.

Kdo peníze potřebuje dřív, o řádnou výplatu přijde. Při takzvaném odbytném se vyplácí zpět v zásadě jen vlastní vklady zhodnocené o výnos fondu, bez státních příspěvků a bez daňové výhody, případně sníženo o poplatek za předčasné ukončení podle konkrétní smlouvy. Penzijko proto nemá smysl zakládat na peníze, které člověk může potřebovat dřív než za deset a víc let.

Komu se penzijko vyplatí a komu ne

Nejvíc dává smysl lidem, kteří si dokážou pravidelně odkládat aspoň 500 Kč měsíčně a peníze roky nepotřebují. Garantovaný státní příspěvek 20 procent totiž žádný jiný běžně dostupný produkt nenabízí, a to bez ohledu na to, jak se zrovna daří trhům.

Míň se penzijko hodí lidem s nejistým příjmem, kteří nevědí, jestli budou moct vklady posílat pravidelně, nebo těm, kdo chtějí mít k penězům kdykoli přístup. Stejně tak nedává velký smysl posílat přes 1 700 Kč měsíčně jen do penzijka, protože nad touhle hranicí už další koruny žádný státní příspěvek nezvyšují a daňová výhoda se dá čerpat i přes DIP s širší nabídkou investic.

Jak zjistit, jestli mám staré nastavení

Kdo má smlouvu založenou před rokem 2024 a od té doby vklad neměnil, má důvod ji zkontrolovat. Stačí se podívat do výpisu z účtu nebo do klientské zóny penzijní společnosti, kde bývá vidět jak výše měsíčního vkladu, tak výše připsaného státního příspěvku za poslední měsíce. Pokud vklad nedosahuje 1 700 Kč a účastník si může dovolit ho zvýšit, žádost o změnu vyřídí penzijní společnost obvykle během pár dnů, buď online, nebo přes formulář.

Zvýšení vkladu nevyžaduje uzavření nové smlouvy ani ztrátu dosavadní doby spoření pro účely výplaty. Jde jen o úpravu výše pravidelné platby, kterou lze u většiny poskytovatelů provést i zpětně na začátek měsíce.

Na co si dát pozor

Časná past čeká na lidi, kteří si příspěvek od zaměstnavatele pletou s vlastním vkladem. Do hranice 500 až 1 700 Kč, na kterou stát přidává 20 procent, se počítá jen to, co si účastník posílá sám, ne to, co mu ke smlouvě přidává firma. Kdo si myslí, že už na maximální příspěvek dosáhl díky penězům od zaměstnavatele, může se mýlit. Druhou past představuje výběr fondu bez ohledu na věk a horizont. Někdo blízko šedesátky drží dynamický fond s vysokým podílem akcií, jiný má naopak dvacet let do důchodu a peníze nechává v konzervativním fondu, kde ho roky sžírá inflace. Rozumnější je fond přizpůsobit tomu, kolik let do plánované výplaty ještě zbývá, a s blížícím se termínem výběru postupně přesouvat prostředky do konzervativnější varianty, aby jeden špatný rok na trzích těsně před výplatou nesrazil naspořenou částku dolů.

Shrnutí

Kdo penzijko má, ale založil ho před rokem 2024, udělá nejlíp, když si zkontroluje výši vkladu a případně ji zvedne na 1 700 Kč, aby nepřicházel o část státního příspěvku. Kdo penzijko teprve zakládá, má hlavní otázku jednu: jestli peníze na příštích deset a víc let opravdu nebude potřebovat jinde.