Dva lidé se stejným platem zaplatí v daňovém přiznání různou částku. Nerozhoduje jen výše mzdy, ale i to, kolik z příjmu vůbec vstoupí do základu, ze kterého se daň počítá. Odpočty od základu daně patří mezi nástroje, které tenhle rozdíl dělají, a přitom se v nich pravidelně chybuje. Nejčastěji tak, že se pletou se slevami na dani, ačkoli fungují jinak a mají jiný dopad na výslednou částku.

Tenhle text se drží tří odpočtů, se kterými se běžný poplatník potká nejčastěji: dary, úroky z úvěru na bydlení a spoření na stáří včetně dlouhodobého investičního produktu. Všechny tři mají společné to, že snižují základ daně, ne přímo daň, a že se musí doložit.

Odpočet snižuje základ, sleva snižuje daň

Rozdíl mezi odpočtem a slevou zní jako detail, ve výsledku ale mění, kolik peněz poplatníkovi na dani ušetří. Odpočet se odečítá od základu daně, tedy od částky, ze které se teprve počítá patnáctiprocentní nebo třiadvacetiprocentní sazba. Sleva se odečítá až od vypočtené daně, korunu za korunu.

Tisícikoruna odpočtu proto sníží výslednou daň jen o zlomek této částky, protože prochází přes sazbu. Tisícikoruna slevy sníží daň přesně o tisíc korun. Kdo si odpočet plete se slevou a čeká stejný efekt, bývá po výpočtu zklamaný.

Přehled slev, na které má poplatník nárok podle rodinné situace, popisuje článek slevy na dani. Tenhle text jde opačným směrem, k položkám, které se odečítají dřív, než sazba vůbec přijde na řadu.

Dary: hranice od tisícikoruny po třicet procent

Dar snižuje základ daně, pokud míří na veřejně prospěšný účel: obcím, krajům, školám, nemocnicím, církvím, neziskovým organizacím nebo státu na vyjmenované účely, jako je věda, kultura, sociální nebo zdravotnické účely, ochrana zvířat nebo požární ochrana. Nemusí jít jen o peníze, odečíst lze i hodnotu věcného daru, třeba vybavení pro školu nebo zdravotnický materiál.

Dar příbuznému nebo kamarádovi v tíživé situaci se do odpočtu nepočítá, i kdyby šlo o citelnou částku. Odpočet je vázaný na okruh příjemců stanovený zákonem, ne na to, jak potřebná pomoc subjektivně byla.

Zákon stanovuje dolní i horní hranici. Podle dostupných výkladů zákona o daních z příjmů lze odečíst dary v úhrnné hodnotě aspoň 1 000 korun, případně aspoň 2 procenta základu daně, podle toho, která hodnota je nižší. Nahoru je strop 30 procent základu daně. Tahle zvýšená hranice, původně zavedená jako dočasná úleva v roce 2020, se podle Finanční správy prodloužila zákonem č. 24/2025 Sb. i pro fyzické osoby za roky 2022 až 2026.

Bezplatné dárcovství krve se počítá zvlášť výhodně. Za jeden odběr se uznává hodnota 3 000 korun, i když dárce žádnou platbu nedostal. Darování kostní dřeně nebo orgánu se oceňuje 20 000 korunami za jeden úkon. Doklad je nutný vždy. U peněžního daru stačí potvrzení příjemce s uvedením výše, účelu a data, u krve potvrzení transfuzní stanice. Bez dokladu odpočet finanční úřad neuzná, ani kdyby dar prokazatelně proběhl.

Modelový příklad ukáže, o kolik odpočet skutečně sníží daň, ne jen základ. Poplatník se základem daně 500 000 korun daruje během roku 10 000 korun na charitu. Odpočet mu sníží základ na 490 000 korun, a při patnáctiprocentní sazbě to znamená úsporu na dani 1 500 korun. Reálně tedy stát na dar přispěje patnáct procent darované částky, zbytek nese dárce sám.

Úroky z úvěru na bydlení: strop 150 tisíc, u starších smluv 300 tisíc

Kdo splácí hypotéku nebo úvěr ze stavebního spoření na vlastní bydlení, může si odečíst zaplacené úroky. Podmínkou je, že úvěr financuje takzvanou bytovou potřebu, tedy koupi, výstavbu nebo rekonstrukci nemovitosti k vlastnímu bydlení, ne k pronájmu nebo podnikání. Pod bytovou potřebu spadá i koupě pozemku určeného k výstavbě, splacení staršího úvěru na tytéž účely nebo vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti sloužící k bydlení.

Výše odpočtu závisí na tom, kdy bytová potřeba vznikla. U úvěrů na bydlení pořízené do konce roku 2020 platí strop 300 000 korun ročně. U novějších, od 1. ledna 2021, je strop nižší, 150 000 korun. Limit je společný za celou domácnost, ne za jednotlivce ani za jeden úvěr. Manželé se dvěma úvěry na jeden dům si tak úroky sečtou a odečtou dohromady maximálně 150 000 korun, ne dvakrát tolik.

Novinkou od roku 2026 je rozšíření na členy bytových družstev. Kdo splácí podíl na družstevním úvěru formou anuity, získává podle Ministerstva financí nárok na stejný odpočet jako vlastník s klasickou hypotékou, včetně stejného limitu 150 000 korun. Poprvé si ho člen družstva uplatní až v přiznání za rok 2026, tedy v roce 2027, protože se potvrzení o zaplacených úrocích za celý rok generuje zpětně.

Doklad připraví banka nebo družstvo automaticky, obvykle na začátku následujícího roku. Zaměstnanec ho odevzdá mzdové účtárně do poloviny února, pokud chce odpočet uplatnit už v ročním zúčtování.

Na modelovém čísle je rozdíl proti darům vidět jasně. Domácnost zaplatí za rok na úrocích z hypotéky 90 000 korun. Celá částka se vejde pod strop 150 000 korun, takže si ji odečte v plné výši a při patnáctiprocentní sazbě ušetří na dani 13 500 korun ročně. Kdyby úroky činily 180 000 korun, odečíst by šlo jen 150 000, zbylých 30 000 korun by odpočet nezahrnul.

Spoření na stáří a DIP: společný strop 48 tisíc

Třetí skupina odpočtů patří produktům, které mají motivovat ke spoření na penzi. Podle Ministerstva financí sem patří doplňkové penzijní spoření, penzijní připojištění, soukromé životní pojištění, pojištění dlouhodobé péče a dlouhodobý investiční produkt, zkráceně DIP. Všechny tyhle produkty sdílejí jeden odpočet, ne pět samostatných. Souhrnný strop je 48 000 korun ročně bez ohledu na to, kolik produktů má poplatník sjednaných a u kolika institucí. Kdo si založí DIP navíc k penzijku, na kterém už odpočet plně čerpá, si daňovou úsporu nezvýší ani o korunu.

Podrobný rozbor toho, jak DIP funguje, komu se vyplatí a kde jsou jeho slabiny, přináší samostatný text dlouhodobý investiční produkt (DIP). Tenhle odstavec slouží jen k zařazení odpočtu do kontextu ostatních dvou.

Samostatnou kapitolou je příspěvek od zaměstnavatele. Do stropu 48 000 korun se nepočítá, protože jde o osvobozený příjem, ne o odpočet. Zaměstnavatel smí na tyhle produkty přispívat zaměstnanci až 50 000 korun ročně, aniž by se z částky odváděla daň. Obě čísla se snadno pletou, přestože fungují úplně jinak: jedno snižuje základ daně poplatníka, druhé mu jen nezvyšuje zdanitelný příjem. Do konce roku 2023 měl každý z produktů spoření na stáří vlastní samostatný limit, po 24 000 korunách. Sloučení do jednoho společného stropu 48 000 korun platí až od roku 2024. Kdo má sjednané starší smlouvy z doby před sloučením, řídí se dnes už jen aktuálním pravidlem, ne historickým rozdělením.

Kolik to dohromady může ušetřit

Tři odpočty se dají kombinovat v jednom přiznání. Poplatník se základem daně 600 000 korun, který za rok daruje 10 000 korun, zaplatí na úrocích z hypotéky 90 000 korun a vloží na DIP 48 000 korun, sečte odpočty na 148 000 korun. Základ daně mu klesne na 452 000 korun a při patnáctiprocentní sazbě ušetří na dani 22 200 korun oproti stavu bez jakéhokoli odpočtu.

Číslo je modelové a slouží k představě řádu úspory, ne jako záruka konkrétního výsledku. U poplatníka bez vysokého základu daně, třeba na částečný úvazek nebo s nízkým ziskem z podnikání, se stejné odpočty projeví míň, protože je nemá z čeho odečíst v plné výši.

Jak se odpočet dostane do přiznání

Zaměstnanec, který chce odpočet uplatnit, ho nahlásí zaměstnavateli při ročním zúčtování, obvykle na začátku února, spolu s doklady od banky, pojišťovny nebo obdarované organizace. Kdo přiznání podává sám, například kvůli vedlejšímu příjmu, uvede odpočty přímo v něm.

OSVČ postupuje stejně, jen bez mzdové účtárny. Doklady se nepřikládají k přiznání automaticky, ale poplatník je musí mít k dispozici, pokud si finanční úřad vyžádá kontrolu. Pořadí výpočtu je pevně dané. Nejdřív se od příjmu odečtou odpočty a vznikne základ daně, na základ se použije sazba, a teprve od vypočtené daně se odečtou slevy. Kdo tenhle postup obrátí, dostane jiné číslo, než jaké mu vyjde ve skutečném přiznání.

Zapomenutý odpočet se dá dohnat i zpětně. Kdo zjistí, že si v minulých letech odpočet neuplatnil, přestože na něj měl nárok, může podat dodatečné přiznání a přeplatek na dani si nechat vrátit, obvykle v rámci několikaleté lhůty. Postup se řeší přímo s finančním úřadem, ne s aktuálním zaměstnavatelem.

Na co si dát pozor

Nejčastější chybou je propásnutý termín. Potvrzení od banky nebo pojišťovny chodí obvykle v lednu a únoru, a bez něj mzdová účtárna odpočet do ročního zúčtování nezahrne. Nahnat se to dá jen vlastním dodatečným přiznáním. Druhá past čeká na lidi, kteří kombinují víc produktů u různých institucí, třeba penzijko u jedné banky a DIP u jiné, a odpočet u každého počítají zvlášť místo dohromady pod společný strop. Finanční úřad případný rozdíl doměří, i když šlo jen o přehlédnutí, ne o úmysl.

Třetí past čeká na spoludlužníky, kteří nejsou manželé, třeba druh a družka se společnou hypotékou. Domácnost pro účely odpočtu neurčuje vztah ani počet jmen na úvěru, ale společné bydlení a hospodaření, takže i nesezdaný pár sdílí jeden limit 150 000, respektive 300 000 korun, ne dva.

Čtvrtou past skrývá nízký základ daně. Odpočet pomůže jen tomu, kdo má z čeho odečítat. Poplatník s nízkým příjmem nebo v režimu, kde se přiznání nepodává, si odpočet buď neuplatní vůbec, nebo jen z části.

Před sjednáním produktu kvůli daňové výhodě se proto vyplatí spočítat si vlastní základ daně, ne spoléhat na obecné číslo z reklamy.

Shrnutí

Kdo chce odpočty využít naplno, má nejjednodušší úkol na začátku roku: zkontrolovat, jestli mu dorazila všechna potvrzení, od banky, pojišťovny i obdarované organizace, a jestli je stihne odevzdat do termínu ročního zúčtování. Přesný dopad na konkrétní situaci, hlavně při kombinaci víc odpočtů najednou, patří ke konzultaci s daňovým poradcem.