Odvody ze mzdy: kolik z hrubé mzdy zůstane čistého

Inzerát slibuje čtyřicet tisíc hrubého.

Kolik z toho přistane na účtu, se dozví zaměstnanec až po první výplatní pásce, a číslo bývá o dost nižší, než si představoval. Cesta od hrubé mzdy k čisté vede přes tři srážky: daň z příjmu, sociální pojištění a zdravotní pojištění. Každá se počítá jinak a každou ovlivňují jiné okolnosti.

Zaměstnanec sám nic nepočítá. Za něj to dělá mzdová účtárna podle údajů, které jí poskytl, hlavně podle podepsaného prohlášení poplatníka a počtu dětí. Znát mechaniku výpočtu se přesto hodí, jinak nejde poznat, jestli výplata sedí.

Základem je hrubá mzda, superhrubá zmizela

Do roku 2020 se daň počítala ze superhrubé mzdy, tedy z hrubé mzdy navýšené o odvody, které za zaměstnance platí zaměstnavatel. Tenhle mezikrok od roku 2021 zmizel. Základem daně je dnes přímo hrubá mzda, bez umělého navyšování.

Zjednodušení má dopad hlavně na to, jak snadno se dá výpočet zkontrolovat. Kde dřív musel zaměstnanec znát i sazby, které platí firma navíc za něj, dnes stačí hrubá mzda a tři čísla popsaná níže.

Širší mechanika daně z příjmu fyzických osob, tedy i pro OSVČ a pronajímatele, patří do samostatného textu daň z příjmu fyzických osob. Tenhle článek se drží jen mzdy ze zaměstnání.

Sociální pojištění: 7,1 procenta na důchod a nemoc

Ze mzdy zaměstnance jde 7,1 procenta na sociální pojištění. Skládá se ze dvou částí, 6,5 procenta na důchodové pojištění a 0,6 procenta na nemocenské pojištění. Zaměstnavatel k tomu ze svého přidává dalších 24,8 procenta, to už ale zaměstnanec na výplatní pásce nevidí, jde o náklad firmy navíc k hrubé mzdě.

Odvod se počítá přímo z hrubé mzdy, bez odečtů a bez ohledu na to, jestli má zaměstnanec děti nebo podepsané prohlášení. U mzdy 40 000 korun jde o 2 840 korun měsíčně, ať vydělává kdokoli za stejných podmínek.

Pojistné se neztrácí, jen se neprojeví hned. Nemocenská část kryje výpadek příjmu při nemoci nebo ošetřování člena rodiny, důchodová se počítá do budoucího starobního důchodu. Kdo má odpracováno míň let nebo s nižšími odvody, dostane nižší podíl ze systému, i když se to na aktuální výplatě nijak nepozná.

Zdravotní pojištění: 4,5 procenta bez výjimek

Zdravotní pojištění strhává zaměstnavatel ve výši 4,5 procenta z hrubé mzdy, k tomu sám přidává 9 procent. Dohromady jde na zdravotní pojištění 13,5 procenta mzdy, jenže zaměstnanec cítí jen tu menší část.

Na rozdíl od daně nemá zdravotní pojištění žádné slevy ani odpočty. Sazba 4,5 procenta platí stejně pro každého zaměstnance bez ohledu na počet dětí, věk nebo rodinný stav. Výjimku představuje minimální vyměřovací základ, který se týká hlavně mezd pod úrovní minimální mzdy, jež pro rok 2026 činí 22 400 korun měsíčně.

Daň z příjmu: nejdřív sazba, pak slevy

Na hrubou mzdu se nejdřív aplikuje sazba 15 procent. Nad hranicí, která odpovídá trojnásobku průměrné mzdy, tedy 1 762 812 korun ročně, se použije sazba 23 procent, ale jen na tu část příjmu, která hranici přesahuje. Většina zaměstnanců se s vyšší sazbou v praxi vůbec nesetká.

Vypočtená daň před slevami se u mzdy 40 000 korun rovná 6 000 korun měsíčně, tedy patnácti procentům z hrubého. Od téhle částky se teprve odečítají slevy, a právě tady vzniká největší rozdíl mezi jednotlivými zaměstnanci.

Kde se srazí méně: slevy a zvýhodnění na dítě

Základní slevu na poplatníka má nárok každý zaměstnanec, který u zaměstnavatele podepsal prohlášení poplatníka. Činí 2 570 korun měsíčně, tedy 30 840 korun ročně, a nezávisí na výši mzdy ani na tom, kolik měsíců v roce zaměstnanec pracoval.

Rodič žijící s dítětem ve společné domácnosti si navíc odečítá daňové zvýhodnění, které roste s pořadím dítěte. Na první dítě jde o 1 267 korun měsíčně, na druhé 1 860 korun a na třetí a každé další 2 320 korun. Zvýhodnění může uplatňovat jen jeden z rodičů najednou, druhý dokládá zaměstnavateli, že ho neuplatňuje.

Kompletní přehled toho, kdo má na které slevy nárok a jak se dokládají, přináší článek slevy na dani.

Vedlejší příjem a dohody se počítají zvlášť

Zaměstnanec, který si k hlavnímu úvazku přivydělává na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, řeší odvody jinak. U menších dohod bez podepsaného prohlášení poplatníka se z výplaty obvykle strhává rovnou srážková daň, bez měsíčních záloh a bez uplatnění slev. Sociální a zdravotní pojištění se u těchto příjmů odvádí jen nad určitou hranicí výdělku, pod ní odvody z dohody vůbec nejdou.

Kdo má souběžně dva plné úvazky, prohlášení poplatníka může mít podepsané jen u jednoho z nich. Druhý zaměstnavatel strhává zálohu bez slev, i kdyby zaměstnanec jinak na slevu nárok měl. Rozdíl se dorovnává až ročním zúčtováním, nebo vlastním přiznáním, pokud má zaměstnanec povinnost ho podat.

Modelový příklad: od čtyřiceti tisíc hrubého k čistému

Mechaniku je nejlíp vidět na konkrétním čísle. Zaměstnanec s hrubou mzdou 40 000 korun měsíčně, podepsaným prohlášením poplatníka a bez dětí, zaplatí na sociálním pojištění 2 840 korun a na zdravotním 1 800 korun. Daň před slevou činí 6 000 korun, po odečtení slevy na poplatníka klesne na 3 430 korun, na účet mu přijde 31 930 korun.

Kolega se stejnou hrubou mzdou, ale s jedním dítětem, zaplatí stejné pojistné, jenže daň mu klesne o dalších 1 267 korun díky zvýhodnění na dítě. Výsledná daň činí 2 163 korun a čistá mzda 33 197 korun.

Třetí sloupec ukazuje, jak vypadá výpočet u vysokopříjmového zaměstnance, kde se poprvé projeví vyšší sazba 23 procent. Manažer s hrubou mzdou 160 000 korun měsíčně přesáhne měsíční hranici 146 901 korun, tedy jednu dvanáctinu ročního limitu. Do hranice se daní patnácti procenty, zbylých 13 099 korun nad hranicí sazbou 23 procent. Daň před slevou tak vychází na 25 048 korun, po odečtení slevy na poplatníka na 22 478 korun.

Rozdíl mezi prvními dvěma sloupci ukazuje, proč dvě stejné hrubé mzdy nikdy neznamenají stejnou čistou částku. Třetí sloupec zase ukazuje, že vyšší sazba nezasáhne celou mzdu, jen tu část, která přesahuje stanovenou hranici, takže se čistý příjem s rostoucí hrubou mzdou nezlomí skokem, jen se zpomalí jeho růst.

Na hrubou mzdu 40 000 korun tak celkem odchází 8 070 korun na pojistném, a k tomu daň po slevách, tedy zhruba pětina až čtvrtina hrubého. U vyšších mezd se podíl mírně zvyšuje, protože sleva na poplatníka je pevná částka a s rostoucí mzdou tvoří menší procento z celku.

Roční zúčtování, ne vlastní přiznání

Zaměstnanec s jedním zaměstnavatelem po celý rok si obvykle vystačí s ročním zúčtováním, o které mzdovou účtárnu požádá na začátku roku. Účtárna spočítá celoroční daň, zohlední všechny doložené slevy a případný přeplatek vrátí spolu s výplatou.

Vlastní přiznání musí podat ten, kdo měl víc zaměstnavatelů souběžně, měl vedle mzdy i jiný zdanitelný příjem, třeba z pronájmu, nebo o roční zúčtování nepožádal včas. Kompletní mechanika daně z příjmu fyzických osob, včetně toho, kdy přiznání nahrazuje roční zúčtování, patří do článku daň z příjmu fyzických osob.

Na co si dát pozor

Nejčastější chybou je nepodepsané prohlášení poplatníka po nástupu do nové práce. Bez něj zaměstnavatel strhává zálohu bez slev, a zaměstnanec tak dostává o víc než dva tisíce korun měsíčně méně, než by mohl. Rozdíl se dá dohnat zpětně ročním zúčtováním, ale zbytečně chybí ve výplatě po několik měsíců.

Druhá past čeká na lidi se dvěma zaměstnavateli současně. Vyplatí se podepsat prohlášení u toho, kde je hrubá mzda vyšší, protože sleva na poplatníka je pevná měsíční částka a naplno se využije jen tam, kde na ni má vypočtená daň dost velký základ.

Třetí věc se týká minimální mzdy. Kdo pracuje na částečný úvazek s nízkou hrubou mzdou, může narazit na minimální vyměřovací základ pro zdravotní pojištění a doplácet rozdíl sám, pokud nemá nárok na výjimku, třeba jako student nebo důchodce.

Čtvrtá past se týká narození dítěte nebo jiné změny uprostřed roku. Nárok na zvýhodnění vzniká od měsíce, kdy zaměstnanec doloží podklad, třeba rodný list, mzdové účtárně, ne automaticky od data narození. Kdo doklad donese pozdě, měsíce mezitím nedostane ve výplatě a musí je dohnat až ročním zúčtováním.

Shrnutí

Kdo chce mzdě rozumět, stačí mu tři čísla: 7,1 procenta na sociální, 4,5 procenta na zdravotní a 15, případně 23 procent na daň, od které se ještě odečítají slevy. Přesný dopad na konkrétní výplatu spočítá nejrychleji mzdová účtárna, princip ale zůstává stejný pro každého.