Banka žádost o úvěr zamítne a nevysvětlí proč. Přitom stačí nahlédnout do tří různých databází, aby bylo jasné, kde přesně problém vězí. Registr dlužníků je v Česku spíš hovorové zastřešující slovo pro víc systémů s různými pravidly, různou dobou uchování záznamu i různým výmazem. Přehled ukazuje, jak se v nich zorientovat.

Tři různé databáze pod jedním hovorovým názvem

V běžné řeči se za „registr dlužníků“ schovávají minimálně tři odlišné systémy. Insolvenční rejstřík vede stát a je veřejný, dozví se z něj kdokoli, jestli na daného člověka běží nebo běželo insolvenční řízení. Bankovní a nebankovní registry klientských informací, zkráceně BRKI a NRKI, sbírají úvěrovou historii pro banky a nebankovní společnosti a veřejné nejsou.

A registry sdružení SOLUS jdou ještě dál, patří do nich dluhy vůči telekomunikačním operátorům, energetickým společnostem, pojišťovnám nebo prodejcům na splátky.

Samostatnou kapitolou je Centrální evidence exekucí, kterou vede Exekutorská komora. Neeviduje úvěrovou historii, jen to, jestli na člověka aktuálně běží exekuce. Podrobně ji popisuje článek Exekuce: jak probíhá, jak se bránit a kdy ji lze zastavit.

Věřitel, u kterého člověk žádá o půjčku nebo hypotéku, se obvykle dívá do víc než jedné databáze najednou. Čistý výpis z jedné z nich proto ještě neznamená, že žádost projde bez problémů.

Petr to zjistil, když se s manželkou hlásil o hypotéku. Bance vadil ne dluh, o kterém věděl, ale zapomenutá faktura za mobilní tarif ze staré smlouvy, kterou před lety vypověděl bez doplacení posledního vyúčtování. Šlo o necelé dva tisíce korun, přesto se objevily v registru SOLUS a žádost o hypotéku se kvůli nim na měsíc zdržela. Menší dluhy u telekomunikačních operátorů nebo energetických firem se do registrů dostávají stejně snadno jako velké bankovní úvěry.

Insolvenční rejstřík: veřejný a bezplatný

Insolvenční rejstřík vede Ministerstvo spravedlnosti na webu insolvence.justice.cz. Vyhledávání je zdarma a funguje podle jména a příjmení nebo podle rodného čísla či IČO. Kdokoli si tak ověří, jestli na konkrétního člověka nebo firmu bylo vedeno insolvenční řízení, v jaké je fázi a kdo je insolvenčním správcem.

Záznam nezmizí automaticky ve chvíli, kdy insolvenční řízení skončí. Podle insolvenčního zákona vyškrtne soud dlužníka ze seznamu dlužníků a údaje znepřístupní až po pěti letech od právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno. U téhle standardní pětileté lhůty (§ 425 IZ) probíhá výmaz automaticky, soud ho provádí sám bez žádosti dlužníka.

Výjimku mají případy, kdy soud řízení zastavil bez věcného projednání (§ 142 IZ), tam automatika neplatí. O vyškrtnutí je nutné požádat, a to lze už tři měsíce po pravomocném rozhodnutí, soud pak vyškrtne dlužníka do 15 dnů od doručení žádosti. Pokud u standardní lhůty uplyne pět let a záznam přesto zůstane viditelný, má dlužník právo požádat insolvenční soud o nápravu.

Bankovní a nebankovní registry: BRKI a NRKI

Bankovní registr klientských informací, BRKI, provozuje společnost CBCB, Czech Banking Credit Bureau, a sdružuje v něm data banky a stavební spořitelny. Sesterský nebankovní registr NRKI funguje na obdobném principu pro nebankovní poskytovatele úvěrů.

Oba registry jsou takzvané pozitivní registry. Neevidují jen dluhy po splatnosti, ale kompletní historii splácení, včetně úvěrů, které klient řádně splácí nebo už bez problémů splatil. Přítomnost záznamu tedy sama o sobě nic špatného neznamená, rozhoduje jeho obsah.

Údaje o úvěrovém vztahu se v BRKI podle informací CBCB uchovávají po celou dobu jeho trvání a dál ještě čtyři roky po jeho ukončení. Ta lhůta platí i pro úvěr splacený bez jediného zpoždění, do registru se pak jen dál nahlíží jako do historie. Do bonity, tedy schopnosti splácet, kterou si banka počítá při žádosti o úvěr, se obvykle promítá i limit kreditních karet a kontokorentů, ne jen skutečně vyčerpaná částka. Rozdíl mezi registrem, který eviduje historii, a bonitou, kterou si z ní banka teprve spočítá, popisuje článek LTV, bonita a DSTI: podle čeho banka schvaluje hypotéku.

SOLUS: širší okruh věřitelů

Registry sdružení SOLUS mají jinou logiku než BRKI a NRKI. Dluhy do nich nahlašují nejen banky a nebankovní společnosti, ale i telekomunikační operátoři, dodavatelé energií, pojišťovny nebo prodejci na splátky. Sdružení vede jak registr fyzických osob, tak samostatný registr pro podnikatele a firmy. Podle informací sdružení SOLUS zůstává záznam o splaceném dluhu v registru tři roky od úhrady. Výjimku mají dluhy vzniklé u telekomunikačních operátorů nebo dodavatelů energií, tam se záznam po splacení maže už po roce. Po uplynutí příslušné lhůty registr údaje vymaže automaticky, bez nutnosti o to žádat.

Oficiální výpis ze všech registrů SOLUS nabízí služba NejsemDlužník.cz, kterou sdružení samo provozuje. Výstup se hodí i jako doklad pro instituci, která si historii chce ověřit.

Do registrů SOLUS nahlíží podstatně širší okruh subjektů než jen banky. Prodejci na splátky, pojišťovny, energetické společnosti i mobilní operátoři si tu ověřují nové zákazníky ještě předtím, než jim schválí smlouvu, splátkový prodej nebo tarif na fakturu. Kdo má v tomto registru záznam, může narazit i mimo svět bankovních úvěrů, třeba u nové smlouvy na elektřinu nebo při nákupu na splátky v obchodě.

Jak zjistit vlastní záznam

Kdo chce vědět, co všechno je o něm v registrech vedeno, má na to zákonné právo podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů. U insolvenčního rejstříku stačí online vyhledávač zdarma. U BRKI a NRKI lze o výpis požádat přes klientské centrum provozovatele, u SOLUS přes zmíněnou službu NejsemDlužník.cz. Výpisy se obvykle platí, částka se pohybuje v nižších stovkách korun podle rozsahu žádaných informací. Pravidelná kontrola jednou za rok nebo dva stačí u člověka bez aktivních dluhů, spíš jako pojistka proti chybě v systému. Před žádostí o hypotéku nebo větší úvěr dává smysl zkontrolovat všechny tři typy registrů dopředu, ne až po zamítnuté žádosti. Zapomenutá faktura u operátora nebo starý nedoplatek u pojišťovny dokážou schválení zdržet i tam, kde má žadatel jinak silnou bonitu.

Zjišťování, kolik toho člověk vlastně dluží, řeší postup popsaný v článku Jak se dostat z dluhů: praktický plán krok za krokem.

Jak funguje výmaz

U žádného z registrů výmaz nezačne dřív, než je dluh skutečně celý splacený. Platí to u SOLUS i u bankovních registrů, bez ohledu na to, jde-li o automatický výmaz po lhůtě, nebo o žádost podanou dřív.

Firmy, které slibují rychlé „vyčištění registrů“ za poplatek ještě před doplacením dluhu, nabízejí něco, co samotná pravidla registrů neumožňují. Jediná cesta k výmazu vede přes splacení závazku a uplynutí zákonné lhůty, případně přes prokázání, že záznam byl od začátku chybný.

U insolvenčního rejstříku výmaz řeší přímo soud, který ho vedl, žádost se podává tam, ne u žádné komerční společnosti. U BRKI, NRKI a SOLUS stačí obvykle kontaktovat klientské centrum provozovatele a doložit, že závazek je uhrazený. Lhůta pak běží od data skutečné úhrady uvedeného v systému, ne od data, kdy dlužník o výmaz požádal.

Chybu v evidenci, třeba dluh, který ve skutečnosti splacený je, ale registr to nezaznamenal, řeší reklamace přímo u provozovatele. Podklad, kterým se dá prokázat úhrada, třeba potvrzení od věřitele nebo výpis z účtu, urychlí opravu podstatně víc než telefonát bez dokladů.

Vliv na půjčky a hypotéku

Registry ovlivňují schválení úvěru jinak než bonita. Bonita popisuje, kolik si banka myslí, že žadatel dokáže měsíčně splácet, na základě příjmů a výdajů. Registry naopak ukazují, jak žadatel splácel v minulosti, bez ohledu na to, kolik si dnes vydělává. Špatný záznam dokáže shodit i žádost s jinak vysokou bonitou, protože banky mají u záznamů v registrech často nastavené automatické zamítání bez ohledu na výši příjmu. Naopak čistý registr sám o sobě úvěr nezaručí, když na něj bonita nevychází. Kdo kvůli záznamu v registru neuspěl, bývá terčem nabídek půjček bez registru.

Petrovi a jeho manželce z úvodního příkladu se nakonec hypotéka schválila, jenže až po doplacení staré faktury a novém výpisu z registru SOLUS o měsíc později. Kdyby si oba registry zkontrolovali ještě před podáním žádosti, ušetřili by čas i nervy, banka totiž žádost jen pozastavila, ne rovnou zamítla, a čekání na opravený výpis stálo víc než samotný dluh.

Na co si dát pozor

Výpis z jednoho registru neznamená čistý štít všude. Insolvenční rejstřík, bankovní registry a SOLUS fungují navzájem nezávisle, a co nevidí jeden, může znát druhý.

Doby uchování záznamu se v jednotlivých registrech liší a mění se jen zřídka, přesto se vyplatí ověřit aktuální pravidla přímo u provozovatele, než na ně člověk staví rozhodnutí o žádosti o úvěr. Chyba v záznamu se stává, zvlášť u přeprodaných pohledávek nebo starých telefonních tarifů. Pokud záznam neodpovídá skutečnosti, má dotčený člověk právo požádat o opravu nebo výmaz přímo u provozovatele registru, případně se obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů.

Insolvenční rejstřík je veřejný, což má i druhou stranu. Kdokoli, včetně zaměstnavatele nebo pronajímatele, si v něm dokáže dohledat, jestli člověk prošel nebo prochází insolvenčním řízením. U BRKI, NRKI a SOLUS se do dat naopak dostanou jen instituce, které jsou do systému zapojené jako věřitelé, běžný soused nebo kolega výpis nezíská.

Shrnutí

„Registr dlužníků“ ve skutečnosti znamená minimálně tři různé systémy: veřejný insolvenční rejstřík s pětiletou lhůtou pro výmaz, bankovní a nebankovní registry BRKI a NRKI se čtyřletou historií po skončení úvěru, a registry SOLUS se tříletou, u telekomunikací a energií jednoletou lhůtou po splacení. Než člověk podá žádost o úvěr nebo hypotéku, vyplatí se zkontrolovat všechny tři, ne až čekat na zamítnutí.